Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

vítám vás na stránkách nového čísla zpravodaje, hlavně ale v nové době. Máte dojem, že přeháním? Myslím si, že ne. I když jsme, jak se zdá, vypořádali s koronavirovou epidemií v Česku velmi dobře, poznamenala a ještě poznamená náš život velmi výrazně. Počty nakažených a zemřelých jsou ve srovnání s řadou zemí nízké, přísná opatření přijatá vládou se ukázala jako včasná a účinná. Cena za to ovšem není malá, v naší zemi se skoro zastavil život. Uzavřely se školy, prodejny a služby, kulturní instituce, restaurace a hotely, provoz omezily úřady a firmy, některé dokonce zcela přerušily výrobu. To znamená obrovské ekonomické ztráty a s tím spojené dopady – zánik některých firem, růst nezaměstnanosti, propad veřejných financí. Ten ještě prohlubují nutné výdaje na sociální dávky a programy pro restart ekonomiky. Suma sumárum, deficit státního rozpočtu dosáhne nebývalých hloubek a méně peněz přiteče i do pokladen měst a obcí. Nicméně, jako každý problém, i koronavirus může mít i svá pozitiva, stát se výzvou, která nás nakonec posune vpřed, pokud si z ní dokážeme vzít to dobré.

Jako vždy v těžkých chvílích se dokázal národ semknout. Lidé k sobě najednou měli blíž, i když jim nouzový stav nařídil rozestupy. Pomáhali jeden druhému, sousedům i úplně cizím lidem. Potvrdilo se také, že my Češi dokážeme úžasně improvizovat. Nejsou roušky? Ušijeme si je. Nejsou respirátory, ochranné štíty? Vysoké školy i firmy dokázaly během několika dní vyvinout a hlavně hned vyrábět ochranné prostředky ve vysoké kvalitě. Ajťáci vymysleli a připravili „chytrou karanténu“ a další aplikace, pomáhající mapovat kontakty nakažených a tím snižovat riziko šíření nemoci. Právě těchto schopností bychom měli využít při restartu ekonomiky a začít ji měnit. Aby naše země nebyla jen zemí šikovných rukou, které dokáží vyrobit takřka vše, ale i zemí chytrých mozků, které ty výrobky vymyslí. Při krizi jsme zjistili, že ochranné pomůcky, ale i léky a další životně důležité věci, se vyrábí prakticky jen v Číně, popř. jinde v Asii. Důvodem je snaha co nejvíce snížit ceny. Na úkor kvality, na úkor vlastní bezpečnosti. To se musí změnit, naší prioritou by měla být soběstačnost a tím pádem bezpečnost – potravinová, energetická, zdravotnická, vojenská. Samozřejmě, ne vše dokážeme vypěstovat a vyrobit přímo v Česku, myslím soběstačnost v rámci Evropy. A v tom vidím také šanci na změnu a obnovu poslání Evropské unie. Ta se ale musí přestat zabývat nesmysly, neřešit 38 pohlaví, rodiče 1 a rodiče 2 či new green deal, ale skutečné problémy našeho kontinentu – snižující se kvalitu vzdělání, odcházející průmysl, předotované zemědělství, dopady sucha, podlomenou obranyschopnost, vymírání Evropy, ztrátu zodpovědnosti za sebe sama. To jsou výzvy 21. století, které nám současná krize připomněla, snad včas, abychom na ně mohli reagovat.  

Ale vraťme se z Evropy do Okříšek, kde jsme také svedli náš malý boj s koronavirem. A také úspěšně. Chci na tomto místě poděkovat za sebe, za kolegy radní a zastupitele, za celé Okříšky všem, kteří neváhali a nabídli nám v minulých týdnech pomoc. Především to byly ženy, které usedly k šicím strojům a vyráběly roušky – v mateřské a základní škole, na úřadu městyse, v domě s pečovatelskou službou a samozřejmě v domácnostech. Vyráběly je pro sebe, svoje rodiny, ale také pro spoluobčany, kterým jsme je rozváželi. A když jsme uspokojili potřeby Okříšek, šily další pro třebíčskou nemocnici a různá sociální zařízení. Nikdo to přesně nepočítal, ale ušitých roušek odhadujeme několik tisíc! Nebylo by to možné bez látek, prostěradel, povlečení, darované desítkami okříšských domácností, s opravami šicích strojů hodně pomohl pan Otčenášek. Asi nejnáročnější bylo období nouzového stavu pro naši pečovatelskou službu, jejíž pracovnice si také zaslouží velké poděkování. Ceníme si pomoci od firem Via Alta a Komvet, které pečovatelkám darovali na začátku chybějící respirátory a panu Valíkovi, ten ve své firmě zajišťoval každodenní desinfekci jídlonosičů pro rozvoz obědů. V další fázi nám hodně pomohli dobrovolníci při roznosu desinfekce AntiCovid do všech domácností, díky nim jsme to zvládli během dvou dnů. Poděkování směřuji k lékařům a sestřičkám, pracujícím ve službách – řidičům, prodavačkám, pošťákům, policistům, učitelům, kteří vyučují „na dálku“ i všem dalším. A připomenout musím ještě jednu dobrovolnou akci – úklid okolí Okříšek. Kraj Vysočina letos kvůli nouzovému stavu zrušil Čistou Vysočinu, ale u nás opět vyrazili občané, při dodržení všech omezení, zbavit přírodu zátěže odpadků. Dohromady jich nasbírali 26 pytlů, jejich příkladný přístup si zaslouží velké ocenění.

Bohužel dlouhodobá karanténa přinesla též negativa. Skupinky mládeže se scházely na různých místech a ne vždy se chovaly tak, jak se má. Nechci se vůbec zabývat tím, že si puberťáci dali nějaké to pivo, nebyli jsme v jejich letech lepší. Ale sprejovat po lavičkách, házet skleněné láhve do rybníka nebo na cestu, vytrhávat květiny nebo lámat stromky? To není úplně normální. Asi si neuvědomují, že i strom je živý organismus, že výroba lavičky nebo vysázení záhonu je práce, kterou svým jednáním znehodnotí. Nebo to ví, ale nevadí jim to? Stejně jako jim nevadí, že hozenou lahví mohou někoho zranit, že o střep v rybníku si může rozříznout nohu dítě a vykrvácet? Nechce se mi věřit, že by byli tak hloupí, ale působí alkohol, parta a pod jejich vlivem přestává rozum fungovat. Obracím se proto i touto formou na rodiče, aby si více všímali, co dělají jejich potomci ve volném čase, aby jim vysvětlili, že drobné lumpárny dělala každá generace, ale ničit majetek nebo ohrožovat zdraví jiných už je za hranou … Takové chování nás štve, nicméně si říkáme, že je to mládí a že z toho vyrostou. Ovšem ještě mnohem horší je to, co se v poslední době děje na hřbitově. A to už není nerozvážnost nebo hloupá zábava, to je nechutný hyenismus! Opakovaně se v poslední době dozvídáme, že se na hřbitově kradou květiny, věnečky, elektrické svíčky nebo svítilny apod. Nerozumím tomu, opravdu někomu udělá radost, že krádeží ušetřil několik desítek korun, bez ohledu na pocity pozůstalých, jimž způsobil škodu, ale především bolest? A s jakým pocitem může potom takto získané květy nebo svíčku položit na hrob svého blízkého? Věřte, těžko se hledají slova, když vám volá paní a má obavu, aby jí někdo neukradl urnu s maminkou … kam jsme se to až dostali? Proto bych chtěl poprosit všechny návštěvníky hřbitova, aby věnovali pozornost i svému okolí a v případě podezřelé činnosti upozornili úřad městyse nebo policie, pomáháte tak chránit i své hroby.

V úvodu jsem psal o tom, že koronavirová krize je výzvou, která může změnit náš život. Vedle toho, co jsem zmínil, přinesla i některé další věci, vypadající na první pohled pozitivně, ovšem na druhý to už tak skvělé není. Firmy si chválí home office, protože snižuje náklady, naučili jsme se vyzvednout si oběd přes okénko a sníst ho doma, obrovsky vzrostl nákup prostřednictvím e-shopů nebo nabídka filmů na internetu. To vše má ale i svoji odvrácenou stranu. Během krize bylo potřeba vzájemné kontakty snížit kvůli omezení přenosu nákazy, bojím se ale, aby nám to nezůstalo, aby se společnost ještě více neindividualizovala. Protože zaměstnání, škola, nákup, kino, hospoda – to jsou také sociální kontakty, přirozené vazby mezi lidmi a ty vytváří komunitu. Proto prosím, až to opatření dovolí, pojďme se zase potkávat. A prosím, co nejvíce! Také my jsme museli jako městys některé plánované akce zrušit (bohužel i Rodinný den), některé přeložit (koncert Veselé trojky na 12. září), některé se uskuteční v původním termínu. V nejbližší době to bude turistický pochod, tentokrát ne na Jalovec, ale okolo studánek, cyklojízda obcemi MAS Podhorácko, další akce určitě přidají nové spolky.

V úvodu jsem vás vítal v nové době. S tím, že náš život bude už napořád trochu jiný, asi nic neuděláme, snažme se ale zachovat to nejlepší z toho předkoronavirového i z doby nouzového stavu – fungující komunitu, společenský život, solidaritu, otevřené srdce a ochotu pomoci. V době krize bylo heslo: „Jsme v tom společně a společně to zvládneme“. Zvládli jsme to, všichni společně. Díky za to. Nyní se objevilo heslo nové: „Oživíme Česko“. A to znamená oživit každé město, obec i tu poslední vesničku. Pojďme se k němu připojit i u nás. Takže vážení přátelé, těším se na setkávání s vámi na úřadu, na ulici, na všech akcích, ať společně oživíme Okříšky!

Zdeněk Ryšavý, starosta