Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Vážení čtenáři,

za oknem už je to pravá podzimní nepohoda – zamračeno, chvílemi poprchá, fouká vítr a rtuť teploměr vyšplhala jen pár čárek nad nulu. A tak člověka ani nemrzí, že je doma v teple a píše úvodník do zpravodaje. Nejsložitější je vždycky najít téma, myšlenku, kterou by chtěl čtenářům sdělit, a napsat prvních pár vět … Astronomicky skončilo léto před třemi dny, ale podzimní počasí už trvá docela dlouho, vlastně celé dva týdny, od pouťového jarmarku. Poslední krásný den byl, docela symbolicky, v sobotu 9. září, kdy proběhla hlavní část oslav 15. výročí udělení znaku městyse, spojená s představením a posvěcením vlajky městyse a také nového hasičského auta. Sešlo se nás tehdy na zámeckém nádvoří několik stovek a dobře jsme se společně bavili, což je fajn, protože to má být hlavním smyslem podobných akcí. Sejít se, pobavit se a popovídat si, být spolu – jako sousedé, jako přátelé, jako Okříšáci.

Nechci zde popisovat celý průběh oslav, věřím, že ho určitě najdete na dalších stránkách, ale zamyslet se nad důvody pořádání podobných akcí, nad významem znaku a vlajky pro Okříšky a tak trochu vůbec nad smyslem existence obce jako jednoho z pilířů společnosti.

V lidových novinách již několik let běží projekt „Starostové píší noviny“. Každých čtrnáct dní je vyhlášeno téma, na které starostové z celé republiky mohou napsat, jak ho řeší u nich. Čas od času se také zapojím článkem, naposled před několika dny, kdy bylo zadané téma: Proč mám rád místo, kde jsem starostou. Co máte na svém městě/obci nejraději? Někteří kolegové psali o konkrétních památkách, stavbách, přírodních zajímavostech. U nás nenajdeme nic tak zvláštního či unikátního, přesto – alespoň doufám – všichni Okříšky milujeme. Prostě proto, že to jsou naše Okříšky. Proto můj článek začínal slovy: „Většina lidí má ráda místo, kde se narodili, kde žijí a je pro ně to nejkrásnější na světě. U mě to není jiné, miluji Okříšky a nikdy bych nechtěl trvale žít jinde. Ano, rád poznávám jiné obce a města, kde mnohdy najdu inspiraci pro zlepšení života u nás, stejně tak cizí země, ale vždy jsem rád, když se vrátím domů, do Okříšek. Těžko se vysvětluje, co konkrétně mám u nás nejraději – krásnou přírodu Vysočiny, určitě většinu lidí, kteří zde žijí, spoluobčany, kamarády a kolegy, zákoutí, kde jsme si hráli jako děti, hospůdky, kam si zajdeme na pivo … To vše je určitě i jinde, ale nikde to nedává dohromady ten pocit jako u nás – že jsem tady doma.“

Říká se, že rodina je základ státu. Jak ale dnes vidíme okolo sebe, tradiční rodina je v krizi, bohužel stejně jsou na tom i struktury demokratického státu. Tak jak se v uplynulých desetiletích v celé Evropě a tím pádem i u nás stále komplikuje a deformuje sociální systém, přestává být klasická rodina – muž, žena, děti – podporovaná, ekonomicky je mnohdy výhodnější žít ve volných svazcích nebo tzv. single. Ztrácí se také společenská prestiž rodiny, protože stále vymýšlíme nová a nová pseudopráva pro nejrůznější minoritní skupiny a dokonce stavíme různé podivnosti na odiv jako důkaz absolutní rovnosti a demokracie. Vzrůstající nefunkčnost současného demokratického právního státu potom vidíme okolo sebe na každém kroku. Nejsou to jen velká témata typu neschopnosti Evropy zastavit uprchlickou krizi a zajistit bezpečnost občanů, ale i ta menší, tuzemská – že nedokážeme v rozumných termínech postavit důležité silnice a dálnice, že jsme dovolili zdevastovat většinu orné půdy pěstováním kukuřice a řepky a přitom ztrácíme potravinovou soběstačnost, že ochrana osobních práv zloděje je důležitější než jeho dopadení a spravedlivé potrestání, že stát šikanuje drobné živnostníky, ale „velké ryby“ mu i s ukradenými miliardami unikají. Opět je to o tom, že pod pláštíkem lidských práv a politické korektnosti chráníme mnohdy víc lumpy a zločince než slušné lidi či dokonce oběti, že každý může mluvit do všeho, takže veřejný zájem podléhá sobeckým zájmům jednotlivců, že místo toho, aby demokraticky rozhodovala většina při zachování práv menšiny se situace obrátila a většinová společnost stále ustupuje mnohdy agresivně prosazovaným výhodám pro menšiny. Nemůžeme se potom divit, že se objevují a rychle získávají vliv různá radikální hnutí. Když demokracie přestává fungovat a lidé ztrácí jistotu a bezpečí, lehce uvěří vůdcům, nabízejícím jednoduchá řešení. Historie nám sice říká, jak podobné případy dopadly, ale koho dnes zajímá historie …

V této podivné době vzrůstá význam místních společenství. Tím myslím obcí a měst, kde se lidé znají, kde při rozhodování ještě vládne zdravý rozum a peníze se vynakládají smysluplně na investice ve prospěch všech obyvatel. Považujeme za takové společenství i Okříšky a považujeme také za důležité budovat u nás zdravý patriotismus, sounáležitost občanů s jejich městysem a hrdost na něj. Využíváme k tomu nejrůznější formy – podporujeme místní spolky a všechny aktivity společenského života, snažíme se o vzkříšení okříšské pouti, usilujeme o participaci veřejnosti na rozhodování samosprávy a také v neposlední řadě vnímáme velký význam obecních symbolů pro vztah občanů k jejich městysi.

Těší nás, že obecní znak, který udělil Okříškám předseda Poslanecké sněmovny ing. Václav Klaus v roce 2002, veřejnost vzala za svůj. Setkáváme se s ním na sportovištích a dresech místních sportovců, na plakátech, ve školách, dokonce i některé místní čtvrti si ho dávají na trička a městys ho samozřejmě umístil na cyklistické dresy Okříšek. To vše je důležité, protože na rozdíl od větších měst, která mají své znaky historicky mnohdy několik staletí, náš znak je moderní a nemá za sebou tu dlouhou tradici. A právě tohle vnímání znaku jako dnes již samozřejmé součásti života Okříšek nás vedlo v zastupitelstvu ke schválení návrhu na vlajku a požádání Poslanecké sněmovny o její udělení.

Podařilo se, vlajka městyse, která je vlastně rozvinutou podobou znaku, vlaje od zářijových oslav trvale na radnici a budeme rádi, když se postupně objeví i na dalších budovách a hlavně nejrůznějších akcích, které se v Okříškách konají. Abychom ji všichni měli na očích a uvědomovali si, že nás všechny spojuje. Milí spoluobčané, buďme na naši vlajku hrdí tak jako jsme coby Češi hrdí na naši vlajku státní. Ať nám oba obecní symboly, znak i vlajka, trvale připomínají, že všichni bydlíme společně v Okříškách, že jsme součástí naší velké rodiny, že jsme Okříšáci!

Přeji hodně zajímavého čtení ve Zpravodaji zdravého městyse Okříšky a především klidné prožití následujících týdnů. Věřím, že začátkem října přijde babí léto a ještě si užijeme pár slunečních dnů. A potom už se pomalu začnou blížit vánoce a zase se bude na co těšit. Komise společenského života už teď připravuje bohatý adventní program, řadu akcí na celé nadcházející období mají naplánované také spolky. Těším se, že na většině z nich se potkáme a budeme se zase společně bavit, protože Okříšky jsou městysem, kde to žije.