Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Z HISTORIe HUDEBNÍCH SOUBORŮ V OKŘÍŠKÁCH – Taneční orchestr Melodie Okříšky

Nejprve byl taneční orchestr Melodie Okříšky založen jako kavárenská hudba pro potřeby hotelu Okříšky.  Tehdy soubor hrál v hotelu při „Večerech pod hroznem“ každou sobotu. Kapelníkem souboru byl Bohumil Budín st., František Háva byl jeho zástupcem, aranžérem skladeb a současně zástupcem zřizovatele Jednoty Třebíč, později Jednoty LSD Mor. Budějovice, která je materiálně i finančně podporovala při nákupu aparatury a několika hudebních nástrojů.

V souboru se postupně vystřídali členové Bohumil Budín, František Háva, Vlastimil Hosnedl, Milan Škorpík, Drahoš Stodůlka, Bohumil Vetchý. Tato skupina hrála od roku 1961 do r.1963. V r.1963 se soubor rozšířil o basu, baryton saxofon, trumpetu, pozoun a zpěvačku. Přistoupili  Gustav Adam, František Kružík, Jan Vaverka, Antonín Vlna a Helena Šplíchalová, vdaná Marešová. Krátký čas hrál také v orchestru na basu pan Krevňák. V r. 1964 se odstěhoval do Brna Vlastík Hosnédl, skončili Milan Škorpík a Helenka Šplíchalová. Přišli Standa Laněk, Luboš Poskočil a Mirda Korec. V této sestavě se soubor zúčastňoval různých soutěží. V soutěži tvořivosti mládeže v Třebíči získal třetí místo za věhlasnými soubory ZGK Borovina a souborem RaJ Třebíč a tak získal post třetího nejlepšího tanečního orchestru okresu Třebíč.

Soubor vystupoval na spoustě plesů a tanečních zábav na okrese Třebíč i mimo. Byl dokonce pozván do Brna při příležitosti zakládání kraje Brno – jižní Morava, kde měla veliký úspěch Helenka Šplíchalová s písničkou Loučím se s panenkou.

A jedna zajímavost. V roce 1964 se rozhodla rada MNV Okříšky, že na 1. máje budou hrát spojené kapely OB Okříšky a Melodie Okříšky v prvomájovém průvodu. Marné bylo vysvětlování, že nejsou dechovky do pochodu a že saxofony, basu a klavír nelze zařadit do průvodu. Vlastík Hosnédl v žertu navrhl, aby se obstaral povoz s koněm a na něj klavír, basu a saxofony umístit a v průvodu táhnout. Nakonec se rozhodlo, že klavír  bude mít volno, basista dostal činely, saxofonisti klarinety a všichni jsme museli pochodovat na sokolovně dokola a učit se hrát pochody. Povedlo se nacvičit 3 pochody, které jsme pak postupně hráli po celé cestě jako pochod číslo 1. – 2. – 3. a dále 21. – 22. – 23. atd. Byl to pěkný hudební guláš.

V roce 1965 mně umřel tatínek a já jsem byl nucen převzít hotel. To byl krutý zásah do Melodie, byl jsem vázán stále v hotelu a neměl jsem čas na notové aranže. Ještě jsem to vydržel rok, ale potom už to dál nešlo chodit o sobotách hrát a tak jsme se vrátili opět pod hrozen a k malé partě, ale toto bylo ukončeno v r. 1969. Hotel v Okříškách byl určen k rekonstrukci topení, nového rozvodu el. energie, vody a odpadů a byl uzavřen. Já jsem byl odvelen do Třebíče do Dělnického domu, kde jsem působil až do důchodu v r. 1992. Kapela zanikla. Museli jsme odevzdat zřizovateli oblečení, nástroje a aparaturu a tak nám zbyly pouze vzpomínky na krásných pár roků muzicírování a spousta různých příhod veselých i smutných, ale byl to zážitek, na který budu do smrti vzpomínat.

Pro Zpravodaj z Okříšek zpracoval František Háva