Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Nebudu jen vzpomínat, že loutkové divadlo bylo mou láskou, ale budu vzpomínat na svoje mládí, kdy rodiče mi k Vánocům pořídili malé divadélko, na kterém jsem hrál pohádky pro svoje sestry. Sám jsem si vymýšlel různé hry, vytvářel jevištní iluze a rozvěšoval kulisy, které jsem si také sám maloval.

Nesmím ale zapomenout, že se hrály krásné pohádky i ve staré radnici v Okříškách, na které jsme se jako děti těšily. Jako starší jsem se často s tímto divadélkem setkával s kamarády dál.

Pod vedením výpravčího ČSD pana Šestáka jsme asi kolem roku 1957 začali toto staré loutkové divadlo zprovozňovat. Pan Šesták zhotovil některé nové loutky, opravil staré a nakreslil nové kulisy. V té době se již objevil první magnetofon, a tak jsme mluvené slovo začali podle scénáře nahrávat. Loutky se pak vodily podle scénáře a reprodukované hudby. Takto jsme, hlavně v zimních měsících, sehráli několik představení.

Jako vzpomínku přidávám aspoň jednu zachovalou fotku, na které je pan Šesták na loutkovém festivalu 30.5.1958 v Jihlavě s loutkovým souborem kulturního domu v Borovině

Kašpárka tradičně namlouvala na ten „zázrak“, kde se každou chvíli přetrhla páska, Míla Valentová (Nováková). Z dalších si pamatuji na p. Mikeše, Miladu Lorencovou, kluky Šestákovy a další. Loutky pak při představení vodil se mnou také Fr. Hobza, Jarda Bulant, Ota Šesták, Emil Lorenc a další, na které si již nepamatuji. V našem repertoáru byly tradiční hry pro děti. Vzpomínám si na Vodníkovu Haničku, Zlého dědka Pikuliše, Pana France ze zámku a především na hru, která se dětem asi líbila nejvíce – Psaníčko pro sv. Mikuláše. Vzpomínám si, že p. Šesták, který samozřejmě dělal i plakáty, měl u této hry problém. Místním stranickým funkcionářům se v názvu na plakátě nelíbilo to „sv.“, a tak to musel jít na plakáty přelepit.

Léta běžela a stará radnice chátrala a dokonce se hovořilo o jejím zbourání. Z tohoto důvodu začal pan Šesták jednat se Sokolem Okříšky o převedení loutkového divadla do sokolovny.

V sokolovně se zřídilo loutkové jeviště v přístavbě v místnosti, kde je v současné době při kulturních akcích bufet. Vzpomínám si, že toto přestěhování s sebou neslo řadu stavebních úprav, které prováděl listonoš pan Fiala. Po úpravách tak vznikla v Okříškách na tehdejší dobu moderní loutková scéna, kde se hrála krásná loutková představení. Po roce 1960, kdy nás většina odešla na vojnu a pan Šesták se odstěhoval, loutkové divadlo skončilo. Když jsem se vrátil z vojny, tak jsem se začal zajímat, kde loutkové divadlo skončilo. Nikdo však o jeho osudu nevěděl a ani pan Šesták nevěděl, kam se ztratily všechny loutky.Nepodařilo se mi sehnat ani žádnou fotku. Tímto se obracím na občany Okříšek, jestli někdo o osudu loutkového divadla něco ví, ať mi dá vědět. Velice bych si přál já i synové pana Šestáka mít aspoň jednu loutku na památku.

Ludvík Seichter