Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Ulice Nádražní se v období první republiky jmenovala Tyršova. Skoro v každé z chalup v této ulici se něco dělo. Začal  bych konzumem železničních zřízenců, kde se prodávalo smíšené zboží (nynější provozovna chlazení p. Kostky). Pak to byla cukrárna Doubek  a  hned vedle hotel postavený panem  Josefem  Dvořáčkem, který později koupil pan František Háva. V místě, kde je dnes obecní úřad byl velkoobchod s růžemi p. Klimenta. Dále to byl obchod s botami „BAŤA“, jehož majitelem byl pan Kubišta. Hned vedle měl obchod pan František Veleba s pračkami a s hospodářskými a šicími stroji. Naproti v nynější ubytovně ČD byla hospoda pana Josefa Dvořáčka. Řeznictví pana Vlasáka staršího a pekařství Vlasáka mladšího se nacházelo jen o kousek dále. Pak to bylo autotaxi s prodejem náhradních dílů na auta vedené Františkem Řehákem.

Na druhé straně ulice měl pan Antonín Šustr krejčovství, Rudolf Krommel klempířství a Jaroslav Chlum cukrárnu. Dále pokračovalo holičství Jana Tylly a pekařství Václava Zejdy, na jehož rohlíky a hlavně chléb vzpomíná paní Radka dodnes, jelikož se jí nikdy nepovedlo donést ho domů, aniž by si nekousla do křupavé kůrčičky. I dnes prý vidí pekárnu, dolů pár schůdků a pana Zejdu, jak sází do pece voňavý chléb. Na rohu pak ještě stála Dočekalova cukrárna. Napřič kousek dále v ulici V Zahradách se nacházelo truhlářství p. Kulhánka. Za křižovatkou byla chaloupka poštmistra Cahy spojená s chalupou a krejčovstvím Josefa Krause. Hned vedle prodával zeleninu pan Žampa. Obchod s dobytkem pana Jakuba Lorence se nacházel o kousek dál a s dalším krejčovstvím tu sídlil pan Jan Tepřík.

Naproti na druhé straně ulice měl drogerii pan Alois Šerý a vedle pak řeznictví s uzenářstvím pan Bumba. To později zakoupil pan Jaroslav Padrnos. O kousek dále se nacházel konzum Ludvíka Saichtera. Na druhé straně provozoval holičství František Dočekal, později Františkek Babůrka. Prodejna střižního zboží později NARPA pana Krutiše, se nacházela hned vedle. Velká vrata na protější straně, vedle Černíkovy lékárny, patřila k domu, kde měl sídlo MUDr. Zelený a MUDr. Bednář, později MUDr. Pavlíček. O kousek dále byla benzinová pumpa a prodejna látek Jaroslava Stejskala.

Rohový barák patřil potravinám pana Miloše Kohouta. Za rohem byla ještě trafika paní Emy Outratové. Druhé straně křižovatky vévodila hospůdka pana Josefa Dvořáčka, který sedával u nálevního pultu v křesle a jen se otáčel, obsluhoval aniž by vstal, s čepičkou na hlavě jak Palivec ve Švejkovi.  Na druhé straně silnice na Třebíč byl obchod se smíšeným zbožím Jonáše Rudolfa, který dříve patřil p. Vachtelovi, umučenému v koncentračním táboře. Jak je vidět v Nádražní  (Tyršově) ulici nikdy nebyla  nouze o šikovné lidi.

Bývalá Tyršova ulice začínala u železničního konzumu, což byl začátek Okříšek. Současná Nádražní ulice pokračuje dál, směrem ke křižovatce na Petrovice a Přibyslavice. Pojďme touto ulicí se stejným záměrem – připomenout tehdy zde žijící řemeslníky. Všimneme si výstavby domů, související do jisté míry s odlišností životního stylu novopetrovických občanů.

Zatímco v bývalé Tyršově ulici v Okříškách jsou vystavěny připomínané stavební bloky domů – co dům, to nějaká prodejna a dílny firmy živnostníků, výstavba domů nové ulice beze jména, která zde na katastru Petrovic vznikala, je do jisté míry odlišná. Pro orientaci čtenáře budu uvádět číslo domu přidělené v obci Petrovice a nynější číslo Okříšek.

První dva domy, vystavěné v areálu nádraží pro zaměstnance dráhy – popisné číslo Petrovic 69, nyní Okříšky č.p. 368 a dům č. 71 (Okříšky č.p. 369) – nebyly soukromé. Dům postavený první na katastru obce Petrovice s číslem 94 (Okříšky č.p. 371) měl uprostřed oken do ulice firmu „František Lampíř – mistr pokrývačský – výpočty krytiny provádím zdarma“. Dům číslo 75 (Okříšky č.p. 373) byl označen takto: „Karel Veleba – truhlářství“. Tento řemeslník pan Karel Veleba se dožil 93 roků a s manželkou Marií oslavili i diamantovou svatbu. V průjezdu vedlejšího domu č. 74, stával autobus pana Františka Macháčka, který jezdil na „lince“ Okříšky – Opatov. Bylo to první soukromé autobusové spojení se světem. Dnes má tento dům č.p. 374.

Na protější straně ulice byl postaven dům č. 76 (Okříšky č.p. 375), v přízemí s dílnami na výrobu cementového zboží. Reklama této firmy je uvedena v Adresáři majitelů nemovitostí soudního okresu Třebíčského, vydaného Petrem Jurným za první republiky, takto: „Výroba všeho druhu cementového zboží zaručené jakosti a prodej portlandského cementu – Marie Matějková v Petrovicích číslo 76“. Naproti cementárny stál dům č. 79, v němž žil další pokrývač, pan František Mikeš s manželkou Marií. V zatáčce na protější straně ulice provozoval v přízemí poschoďového domu č. 122 (Okříšky č.p. 386) živnost strojní zámečnictví Josef Tomšíček. Tímto domem na křižovatce končí dnešní ulice Nádražní.

Všimneme si, že některé domy mají k přízemí obytné části na jedné straně velká vrata – průjezd do dvora, kde měli majitelé stodoly a chlévy, protože byli částečně malozemědělci. Někteří řemeslníci totiž měli i políčka a chovali domácí zvířata. A téměř ve všech chalupách měli jednu, dvě kozy. Několik manželů dvě i tři kravičky. Na obecní stráni nad řekou se popásala hejna husí a podle pamětníků 60 až 70 koz.

Karel Dokulil a PhDr. Kamila Bártlová - Lampířová (článek pro Zpravodaj z Okříšek)