Okříšky - Oficiální webový portál městyse

OHLASY  ČTENÁŘŮ

Dobro a zlo

 Uvažujeme-li o dobru, uvědomujeme si, že existuje zákonitě jako protiklad zla. Jestliže má dobro několik variant, podobně je tomu i u zla. Spočívá-li tento poznatek na jedné straně snášenlivosti, tolerance – stojí proti tomu lidská lhostejnost, škodolibost a závist.

Podle různé mentality člověka existují i rozdílné pocity dobra. Jsou lidé, kteří kolem sebe rozsévají pocit klidu, jistoty a spokojenosti, a jiní, kterým se nelíbí nic. Je celkem pochopitelné, že těch prvních, s ubýváním sociálních jistot, je v poslední době nějak méně. Z primáře léčebny mluví moudrost, postavená na špatných zkušenostech s příbuznými svých pacientů, když zrazuje neteř své pacientky před dlouhodobou péčí slovy: „Vy jste buď blázen nebo anděl“ a z jeho tváře lze vyčíst, že ten druhý výraz přidal jen ze zdvořilosti. Je to lhostejnost nebo rovněž zkušenost, která je slyšet ze slov sociální pracovnice, když radí této neteři, aby poslala tetu do domova důchodců? Nepřipomíná to už cynismus, když najde jiný úředník odvahu přispět připomínkou: Nemusela jste si ji brát.“ Lidé si stále méně uvědomují, že dobro a zlo je vlastně jen obrazem těch činů, které sám během svého života vyprodukuje. Jako děti jsme byly svědky péče, kterou moje maminka ve své domácnosti téměř deset let věnovala bezmocné babičce, otcově mamince.

Jsem proto přesvědčena, že zapojení mých dětí do podobné situace, lépe než sebevznešenější řeči, upevní v jejich povědomí přesvědčení, že není nic mimořádného na povinnosti pečovat o své blízké v době, kdy se oni již nemohou postarat o sebe sami.

Nejhůře bojuje člověk se závistí. Máme s tím potíže i my dospělí a chce to hodně zkušeností, diplomacie, taktu a sebezapírání při diskuzích s dětmi. V podstatě to závisí zase a znovu na osobních příkladech nás dospělých a máme z poloviny vyhráno, když si tuto skutečnost uvědomíme.

Projevy a kontrasty  dobra a zla mohou být rozsáhlé. V podstatě je nutné si uvědomit, že dobré skutky nás vědomě i nevědomky uspokojují, i když někdy s určitým nádechem trpkosti. Ty záporné nám kazí náladu a my ji potom kazíme i lidem v našem okolí.

Nastupuje nespokojenost jako špatný průvodce našeho života.

Adéla Boučková

Ještě jednou k „trvale udržitelnému rozvoji“

V minulém čísle Zpravodaje (3/2001) jsem se od pana Ryšavého dozvěděl, že by snad u nás chtěl prosazovat myšlenku „trvale udržitelného rozvoje“. Nevím, jestli na tento termín přišel sám, nebo jej někde zaslechl, obávám se ale, že pojem „trvale udržitelný rozvoj“ je logický nesmysl, stejně jako třeba perpetum mobile - žádný systém totiž nemůže pracovat bez toho, aniž by spotřebovával energii. Není žádné tajemství, že v současnosti je drtivá většina lidmi spotřebovávané energie z neobnovitelných zdrojů, kterých je na Zemi konečné množství, a dříve nebo později se vyčerpají. Tím také všechny mýty o tzv. „trvale udržitelném rozvoji“ skončí a našim potomkům po nás a po takovém „trvale udržitelném rozvoji“ zůstanou jenom hromady jedovatých odpadků, o které se budou muset další desítky tisíc let složitě starat. (Vím, že existuje Sdružení pro trvale udržitelný život, které pořádá různé diskusní pořady pro ty, koho zajímá svět v nejširších souvislostech. Jde tam ale spíše o to, že pokud chceme jako lidstvo vůbec přežít, musíme my z „bohaté“ severní polokoule zcela změnit svůj systém hodnot a místo na materiální se přeorientovat na duchovní rozvoj - ten je totiž asi skutečně neomezený.)  

Obdobný nesmysl, jako „trvale udržitelný rozvoj“,  je i to, že by se snad daly nějak beztrestně spojit výhody vesnice a města. Většina z nás asi četla pohádky Karla Čapka a ví, že když pejsek s kočičkou pekli dort a dali do toho jenom ty úplně nejlepší dobroty, které každý z nich měl,  byl výsledkem tohoto pokusu jenom nechutný blivajz. Většině k pochopení takové elementární logiky stačí tato pohádka, někdo jiný k tomu holt napřed potřebuje dělat experimenty na dvou tisících lidech. Jenom malé děti a úplní prosťáčci si ale myslí, že je někde něco zadarmo - dospělí už by mohli vědět, že je vždycky něco za něco. Pokud tedy někdo chce mít v Okříškách výhody města, musí počítat s tím, že za to také tvrdě zaplatíme nevýhodami, které města provázejí.  Kdybych si sám mohl vybrat, zda se každý den z okna budu dívat na pasoucí se stádo špinavých krav, nebo na krásnou čistou továrničku, dal bych rozhodně přednost kravám, protože žijeme na vsi a hospodářská zvířata k venkovu neodmyslitelně patří. A jestli někdo spatřuje rozvoj venkova v tom, že zemědělská zvířata vybijeme, pole zastavíme továrnami a potraviny budeme dovážet odněkud z ciziny, říkám rovnou: děkuji - nechci!

Jaromír Suchý

Pozn. redakce: Informační server o Evropské unii www.EU.iHNed.cz - uvádí ve Slovníku pojmů:

Trvale udržitelný rozvoj (Sustainable development): Koncept trvale udržitelného rozvoje mluví o typu hospodářského růstu, který uspokojuje potřeby společnosti z hlediska blahobytu, a to v krátkodobé, střednědobé a především v dlouhodobé perspektivě. Koncept je založen na předpokladu, že rozvoj musí plnit dnešní potřeby bez ohrožení vyhlídek příštích generací. Prakticky to znamená vytvořit podmínky pro dlouhodobý hospodářský rozvoj s náležitým respektem k životnímu prostředí. Světový summit pro trvale udržitelný rozvoj, který se v březnu 1995 konal v Kodani, zdůraznil potřebu bojovat proti sociální vykořeněnosti a potřebu ochrany veřejného zdraví. Amsterodamská smlouva začlenila do Smlouvy o Evropské unii i zmínku o trvale udržitelném rozvoji.