Okříšky - Oficiální webový portál městyse

ZNÁTE  ESPERANTO ?

Někdo možná ano, ale mnozí asi ne. Přitom na naší základní škole existuje již několik let kroužek pod vedením PhDr. Kamily Bártlové, v němž děti poznávají tento mezinárodní jazyk. Abychom ho přiblížili i vám čtenářům, požádali jsme paní doktorku o odpověď na několik otázek. Z důvodů rozsahu přinášíme první část, závěr rozhovoru najdete v příštím čísle.

1) Že v Okříškách existuje kroužek esperanto, čtenáři Zpravodaje ví. Ovšem, něco bližšího o tomto jazyku asi ne. Proto bych se na začátek zeptal jak, proč a kdy esperanto vzniklo ?

Jak a proč esperanto vzniklo? Z nutnosti. Setkávají-li se lidé z různých národů – tedy mluvící různými jazyky, je problematické, aby se domluvili. Proto už v 16. století se někteří filosofové začali zabývat otázkou nového umělého jazyka. Např. filosof Renée Deskartes (1592 – 1670), Wilhelm Liebnitz (1646 – 1716) a další. Ale za zakladatele světové interlingvistiky je považován náš filosof a pedagog – Jan Amos Komenský (1592 –1670).

Komenský už ve svých dílech Via Lucis (Cesta Světla) a Panglotia (Universální jazyk) stanovil, že nový plánovaný jazyk musí být snadný, libozvučný a nemůže k tomu účelu sloužit  žádný jazyk národní. O novém plánovaném jazyce soudí – cituji: ,,… Je nutný jediný společný jazyk pro všechny národy … všeobecným jazykem musí být pomoženo všem rovnoprávně … nezbývá účinnějšího prostředku, než aby se sestavil  jazyk nový, nade všechny jiné již známé: snadnější, lahodnější, dokonalejší. Toužíme po jazyku rozumovém, analogickém a harmonickém …“. A opravdu byly různé pokusy vytvořit nový umělý jazyk – jazyk přátelství a sbratření.

Ten, který nazýváme esperanto vytvořil MUDr. Lazar Ludvík Zamenhof (1859-1917). Narodil se v polském městě Bialystoku, v rodině středoškolského profesora zeměpisu a moderních jazyků. Ve město žilo obyvatelstvo různých národností – Poláci, Němci, Rusové, a Židé. Už malý hoch poznával, že různost a neznalost jazyků způsobuje nedorozumění, nepřátelství i nenávist. V dětství již uměl Zamenhof polsky, rusky a hebrejsky (otec byl Žid), na gymnáziu se zdokonalil ve francouzštině, angličtině, němčině, latině a řečtině. Motivován otcem měl velký zájem o jazyky, ale uposlechl rodiče a studoval v Moskvě lékařství.

Tak jako Komenský i Zamenhof došel k závěru, že není možné během krátkého života zvládnout ani jazyk svých sousedů  a další nutné jazyky při mezinárodním styku potřebné. A také jako Komenský  soudil, že latina, která byla do 17. stol. užívána, je nesnadná. Rozhodl se vytvořit nový jazyk podle zásad Komenského. První učebnice vyšla v ruštině 26. července 1887 – na titulní straně nesla název: ,,Doktor Esperanto (Doktor doufající): Mezinárodní jazyk“. A tento pseudonym Zamenhofův dal název novému mezinárodnímu jazyku. Esperanto se začalo šířit po celém světě. Esperantisté se setkávali na mezinárodních kongresech, užívali tento jazyk v zahraniční korespondenci a myšlenka přátelství vytvořila z uživatelů Esperanta jednu velkou světovou rodinu přátel – přátel bez hranic!

2) Jak je rozšířené ve světě, kolik lidí ho ovládá ?

Jak je rozšířené ve světě? V roce 1905 se konal první mezinárodní kongres esperantistů v Evropě, městě Boulonge-sur Mer, kam přijelo 700 delegátů z 33 zemí celého světa. V té době už vycházely esperantské časopisy, noviny a překlady z literatur národních – i originály přímo psané esperantem. V našich zemích byl založen první klub r. 1901 v Brně, v Praze potom roku  1902. V ČSR se konal poprvé celosvětový kongres  v roce 1921, to už přes  2 tisíce účastníků  ze všech světadílů zpívalo v Praze esperantskou hymnu: ,,… en la mondon  venis nova sento …“  (- do světa přišla nová myšlenka … = přátelství).  Podruhé uvítala Praha – pod záštitou prezidenta Havla – 81.  kongres v roce 1996. Přijelo k nám na 4 tisíce účastníků všech kontinentů.

V současné době mluví esperantem přes 20 milionů registrovaných členů Esperanto asocio  Universala – Světového esperantského svazu, se sídlem v Rotterdamu. Ale esperanto má ještě mnohem víc přátel a tisíce privátních esperantistů.

3) A jaká je situace v České republice ?

V předválečném Československu žilo mnoho vynikajících esperantistů, zaměřili se na překládání klasiků naší literatury do esperanta a využívali jeho znalosti při mezinárodní turistice, v umění a podle svých zájmů.

Po druhé světové válce byl však přerušen a omezen  rozvoj a šíření esperanta u nás i v dalších socialistických zemích. V roce 1952 byl Svaz esperantistů rozpuštěn v ČSR, protože podle Stalina se měla stát ruština mezinárodním jazykem.

Po ,,sametové revoluci“ roku 1989 opět dochází v našich zemích k šíření znalosti esperanta. Členové svazu se sdružují jednak podle profesí – např. Universala  Medicina  Esperanto Asocio – tedy Světový lékařský esperantistický svaz, svaz železničářů, pedagogů, umělců, geologů atd, nebo podle zájmů – např. filatelisté, šachisté, sportovci, turisté, ochránci přírody – nebo podle náboženského vyznání – např. IKUE – Internacia Katolika Unio Esperantista, sdružení evangelíků atd. Vlastní sekci mají nevidomí a další esperantisté. JUNULARO zase sdružuje mladé esperantisty. To jsou alespoň některé sekce.

Dokončení příště                                                                                                                                                                                                                                                                           

Rozhovor připravil Zdeněk Ryšavý