Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Vážení čtenáři,

naposled v tomto roce se scházíme nad stránkami zpravodaje, abychom si připomenuli dění v Okříškách za uplynulé měsíce. Páté číslo přitom vychází v období, kdy se často scházíme i osobně. Letošní adventní kalendář tradičně nabízí celou řadu předvánočních akcí, některé ale v novém, netradičním provedení. Už máme za sebou adventní jarmark s rozsvícením vánočního stromu, které u nás proběhlo o týden dříve, myslím si ale, že to bylo ku prospěchu věci. Vánoční jarmark sice menšího rozsahu, o to ale sympatičtějšího obsahu, připravila základní škola a kurz vánočního tvoření se pro změnu konal v knihovně.

Zatím největší „bombou“ ovšem bylo setkání s Mikulášem v zámeckém pekle! Nápad přesunout ho od vánočního stromu na zámek se zrodil už před rokem, inspirace přišla z blízké Brtnice a také jsme zavzpomínali na úspěšnou akci „Oživlý zámek“. A co nás ke změně vedlo? Tradiční setkávání pod vánočním stromem bylo vždy pěkné, účast hojná, ale mělo jednu vadu. Hodně rodičů nervózně sledovalo hodinky, kdy už se rozdají balíčky, aby mohli s dětmi spěchat domů, protože měli domluvenou návštěvu Mikuláše s nadílkou. A tak jsme si řekli: NE!. Naplánovali jsme setkání už na neděli, kdy mají všichni čas a komise společenského života připravila v přízemí zámku nefalšované peklo. Role Lucifera, vládce pekel, se skvěle zhostil pan místostarosta, ostatní čerty a čertice, Mikuláše, anděly a hříšné duše si s chutí zahráli ochotníci z divadelního souboru, někteří zastupitelé, členové komise a několik dětí. Bavili jsme se přitom výborně a podle ohlasů se zdá, že i vy všichni, kteří jste přišli. Pravda, občas se při vážení hříšníků objevila nějaká ta slzička, ale balíček od Mikuláše ji rychle zahnal a vrátil do tváří rozzářené dětské úsměvy, které byly pro všechny nejkrásnější odměnou. Odhadujeme, že peklem prošlo na šest stovek dětí a dospělých, kterým nevadila ani dlouhá fronta, jakou jinak pamatujeme z dob dávno minulých, kdy se před vánocemi stála na banány.

Adventní čas by se měl nést v duchu klidu, míru a rozjímání, tak jak tomu bývalo v dobách našich předků. Ti na podzim sklidili z polí, potom zorali, zaseli, a když krajinu pokryla bílá peřina, zůstávali doma, navštěvovali sousedy a užívali si pohody. Jenže dnešní doba je úplně jiná. O sněhové nadílce si většinou můžeme nechat jen zdát a o klidu a míru jakbysmet. Ve firmách i na úřadech panuje s blížícím se koncem roku největší blázinec, honí se plán, uzávěrky, straší nás nesplněné úkoly. Místo abychom si advent užívali, propadáme stresu, úsměv se chvílemi mění v škleb a někdy i vybuchneme. Napjatá atmosféra se pak bohužel přenáší i domů. Děsíme se, že ještě nemáme nakoupené všechny dárky, ženy jestli stihnou napéct cukroví a uklidit domácnost, muži zase, kde sehnat pěkný vánoční stromek …

U nás na radnici to není jiné. V několika posledních týdnech jsme museli udělat vyúčtování tří velkých akcí, aby nám přišly dotace na účet ještě před koncem roku, zároveň dáváme dohromady podklady pro nové projekty do vypsaných grantů. Radost nám samozřejmě udělala oznámení o tom, že jsme byli úspěšní s žádostmi o dotace na zateplení tělocvičny a rekonstrukci hřiště za sokolovnou, ale zároveň je to další kupa starostí. Stavební povolení, výběrové řízení, doplnění některých podkladů – a všech samozřejmě pokud možno ihned, nejlépe včera. Jasně, doba je taková, jak se říká: „Čím víc papírů, tím víc Adidas“. Někdy už člověk ale opravdu neví, jestli se smát nebo plakat. Třeba když vidíte, jak neproplacených 6 haléřů (na faktuře napsané malým fontem písmem se holt šestka a nula mohou splést) zaměstná několik lidí na týden. V soukromé firmě bych takovou prkotinu vyřešil podpisem opravného dokladu, ve veřejné správě to je jinak. Kdybychom spočítali plat všech těch lidí za čas, který nad problémem šesti haléřů strávili + náklady na telefony, papír, tisk atd., tak se dostaneme na částku v řádu stovek, možná tisíců korun. Ale v úředničtině se to nazývá péčí správného hospodáře . Jindy zase pošlete na základě žádosti z dotačního fondu kopie smluv o zřízení účtů u Komerční banky a České národní banky a za dva dny přijde další požadavek, abyste ještě zaslali čestné prohlášení, že ty účty používáte. Jasně, vždyť bychom si je mohli zakládat jen tak, abychom se nenudili, že?

Někdy se člověk vrací z práce domů opravdu v depresivní náladě, jako třeba tento týden ve středu. Protože je to tzv. dlouhý den, odcházel jsem z úřadu po páté hodině, byla už tma a šel jsem trochu výjimečně pěšky. Když jsem minul rozestavěný kulturní dům, otevřel se přede mnou úžasný pohled na centrum Okříšek s rozsvíceným vánočním stromem. Ten letošní je opravdu krásně rostlý a podařila se i výzdoba. Přitom stačilo tak málo – místo odshora dolů ho ovinout světelnými řetězy vodorovně dokola a dokoupit ještě jednu sadu tekoucích světelných rampouchů. Byl to opravdu nádherný pohled, protože v jednoduchosti je krása. Stříbrné světlo zářilo na všechny strany, rozlévalo se nad takřka liduprázdným náměstíčkem a v duši člověku zavládly mír a pohoda. Nevěříte? Tak až půjdete večer centrem Okříšek, zastavte se a zkuste se na náš vánoční strom zadívat. Uvidíte, že mám pravdu.

Těším se, až se pod ním všichni sejdeme 1. ledna a společně si připijeme na šťastný nový rok. Potom se obloha rozzáří pestrými barvami z velkého ohňostroje a my si budeme vzájemně přát zdraví, lásku, štěstí a spokojenost. A taky budeme zase o rok starší … Ale do té chvíle je ještě daleko a před námi tři týdny plné kulturních akcí, společných chvil v rodinném kruhu a radosti pod stromečkem. Užívejte si je co nejlépe, v již zmiňovaném klidu a pohodě, bez stresu a nervozity. Přeji Vám, vážení spoluobčané, krásné prožití zbytku adventu a vánočních svátků a vše dobré do roku 2018!