Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Vážení čtenáři,

horké léto je za námi, s jeho koncem dokonce i zapršelo, takže se příroda pomalu začíná vzpamatovávat. Doufejme, že se po několika letech dočkáme i pořádné zimy se spoustou sněhu, který zavlaží pole a louky, především ale doplní podzemní zásoby vody. Předtím nás ale ještě čeká podzim, který zbarví koruny stromů do žluta, oranžova či červena, aby prozářily zachmuřené dny plné mlhy a plískanic. A když bude venku hodně škaredě, bude lepší nevycházet a raději si v teple domova přečíst zpravodaj. 

Letošní léto si nezaslouží přívlastek „horké“ jen díky počasí, ale především kvůli mezinárodnímu dění. Tématem, které plnilo televizní obrazovky, stránky novin i diskuze většiny občanů, se stala obrovská uprchlická vlna z Afriky a Středního východu. Během několika měsíců zaplavilo Evropu 600 – 800 tisíc uprchlíků (odhady se různí, protože neexistuje úplná evidence), další statisíce jsou připravené vyrazit na cestu z Turecka či Libye. Situace, jakou jsme si ještě před rokem vůbec neuměli představit, odkryla v plné nahotě nedostatky evropské politiky, systému veřejné správy a v podstatě vůbec fungování naší společnosti.

Více než půl roku trvalo, než se dokázala Evropská komise s národními vládami shodnout na tom, že je potřeba chránit hranice Unie – vybudovat zde záchytné tábory a již v nich začít posuzovat, zda mají uprchlíci nárok na azyl, přitom ty ekonomické ihned začít vracet do jejich zemí. Toto ale mělo fungovat od začátku krize, protože již před deseti lety zřídila komise agenturu Frontex ke společné ochraně hranic. Bohužel dodnes nemá jasně vymezené kompetence ve vztahu k národním pohraničníkům, nemá dostatek lidí, techniky ani finančních prostředků. Ochrana hranic tak zůstala jen na jižních zemích, které mají ekonomické problémy a situaci logicky nezvládají. Komise a ekonomicky silné země místo urychlené pomoci blahosklonně zavíraly oči nad porušováním pravidel schengenského prostoru a naopak zvaly do Evropy všechny uprchlíky. A k tomu kritizovaly Maďarsko, jedinou zemi, která se řídila pravidly EU pro vstup do schengenského prostoru. Až v září konečně všichni pochopili, že je opravdu nutné migrační vlnu zastavit, rozdělit na lidi prchajícími před válkou, kteří získají azyl a na ekonomické migranty, kteří jen chtějí využívat štědrý sociální systém.

Co vidím jako největší problém uprchlické krize je to, že se řeší následky, ale nikdo se nezamýšlí nad příčinami, nehledá cesty k jejich odstranění. Jistě, pro přední evropské politiky je těžké si přiznat, že mají svůj podíl na rozvratu Libye, když podpořili svržení Muammara Kaddafího, ale neměli připravený plán „co potom“.  Západ se nejen nepoučil ze stejné situace v Iráku, ale naopak přispěl k rozvrácení další země regionu – Sýrie a tím nepřímo ke vzniku Islámského státu. Následkem toho se valí do Evropy statisíce Syřanů prchajících před válkou přes Balkán a další statisíce Afričanů přepravují pašeráci z pobřeží nefungujícího libyjského státu přes Středozemní moře. Jistě, Saddám Husajn, Kaddáfí nebo Asad byli a jsou diktátoři, jejich režimy nebyly demokratické. Ale otázkou je, zda v těchto zemích je vůbec možná demokracie západního stylu. Předtím to byly sekulární státy s funkční státní správou, školstvím, zdravotnictvím, lidé se v nich měli na poměry regionu relativně dobře. Nyní tam nefunguje takřka nic. Někde mají několik „vlád“ (protože výsledky voleb poražení neuznávají), bojujících mezi sebou navzájem, všude roste islámský radikalismus, genocida náboženských menšin, terorismus s bombovými útoky, ekonomika je rozvrácená, šíří se nemoci … Nemůžeme se divit těm lidem, že z takových podmínek prchají. Musíme se ale divit tomu, že místo toho, aby se Evropa snažila tento stav změnit, pomohla jim žít lépe ve vlastní zemi, raději je všechny zve sem. Co jim může nabídnout? Práci? V situaci kdy je v Evropě více než 20 milionů nezaměstnaných, kdy většina imigrantů neumí jazyk, nemá vzdělání? Nebo jen sociální dávky, které povedou k životu na okraji společnosti, frustraci a následné radikalizaci, tak jak to již dnes vidíme v Británii nebo Francii?

To je další slabina naší společnosti, k níž jsme došli za posledních několik desetiletí – zavírání očí před realitou, chybějící odvaha nazývat věci pravými jmény, politická korektnost. Evropa si nedokáže přiznat, že koncept multikulturalismu neuspěl, protože část imigrantů (především právě z islámských zemí) nemá zájem se integrovat. Chtějí si zachovat svoje náboženství, svoje zvyky a od státu brát peníze. A státní správa, místo aby trvala na tom, že zákony platí pro všechny, jim ustupuje. Logicky potom požadavky rostou – aby se ve školách nekonaly vánoční besídky, protože to uráží muslimské děti, aby lidé nevenčili psy, protože jsou nečistí, aby ženy nechodily v minisukních, aby se v učebnicích nepsalo o holocaustu či dokonce aby v muslimských čtvrtích neplatily zákony té které země, ale právo šária. Opravdu někdo věří tomu, že tohle je obohacení naší civilizace, že tohle je ta pestrá multikulturní společnost? Snad jedině některé neziskovky, které žijí z peněz daňových poplatníků na začleňování imigrantů.

Západní společnost se na otázce migrantů zásadně dělí, přičemž převládají – alespoň mediálně to tak vypadá – dva v podstatě extrémní názory. Jeden tvrdí, že musíme jako humánní společenství přijmout všechny, postarat se o ně, mít pochopení pro jejich zvyky a přizpůsobit se jim. Druhý naopak říká nepřijímat žádné migranty, ani ty z válečných oblastí, vracet je zpátky do zemí původu nebo dokonce lodě rovnou potápět.  V diskuzích prakticky chybí střední cesta – pomáhat lidem prchajícím před válečnými hrůzami, ovšem nejlépe v jejich regionu, a pokud část z nich přijímat do Evropy, tak to podmínit respektováním našich pravidel. To znamená toho, že jsme sekulární společnost, že náboženství je věcí každého člověka a nesmí ho vnucovat jinému, že ženy mají stejná práva jako muži, že každý musí dodržovat zákony země, ve které žije. Tak jako při získání občanství USA musí žadatel prokázat znalost ústavy a přísahat na ni, tak by měl každý azylant podepsat souhlas s těmito podmínkami. Dodržuješ je, můžeš tady žít. Porušíš je? Potom půjdeš zpátky bez ohledu na to, jaká je situace ve tvé rodné zemi. Jedině jasná pravidla a důraz na jejich dodržování mohou zajistit pokračování Evropy, jak ji známe, otevřené, solidární, demokratické. V opačném případě jsou dvě možnosti – buď se za pár desetiletí staneme muslimským chalífátem, nebo se objeví silná osobnost a vyřeší problémy „ohněm a mečem“. To ale již nebude mít s demokracií nic společného …

Smutné je, že podobně jako Evropská unie funguje i naše země. Také u nás se mnohdy bojíme nahlas označit věci tak, jak si je myslíme, také u nás často vítězí byrokracie nad zdravým rozumem, také u nás státní správa věci mnohdy spíš komplikuje, než řeší. Úředníci na ministerstvech se zabývají prkotinami, „buzerují“ podnikatele, občany i města a obce, ale to co by mělo být jejich prací, tedy příprava dlouhodobých strategií rozvoje České republiky, to v mnoha oblastech chybí. Stále více jsem přesvědčený o tom, že je potřeba změnit systém veřejné správy, dát podstatně větší pravomoci dolů, kde známe problémy a víme jak je řešit. Zrušit většinu dotací a peníze z nich převést do rozpočtového určení daní, ať si každá obec sama rozhodne, co je její prioritou. Potom nebudeme mít problém s vracením desítek nevyčerpaných miliard do Bruselu, protože o část dotací prostě nebyl zájem. Nebudou se stavět mnohdy nesmyslné a megalomanské projekty rozhleden, aquaparků apod., protože na ně byla dotace, zatímco jsou ve špatném stavu kanalizace, silnice a další zásadní infrastruktura, na které už bohužel nezbylo. Stále slyšíme, že je ve veřejném prostoru málo peněz kvůli korupci a tak proti ní bojujeme, např. zákonem o veřejných zakázkách. Jenže nastavení, kdy jediným kritériem je nejnižší cena, bylo špatné. Ani doma nekupujeme to nejlevnější, ale to, co má nejlepší poměr ceny a hodnoty. Mnoho obcí má zkušenosti s tím, že co ušetřili při stavbě, následně zaplatili dvakrát při opravách kvůli špatné kvalitě práce vítězné firmy. To se snad nyní s novelou zákona zlepší, ale osobně si myslím, že problém nedostatku financí je jinde. V naší mnohdy šílené legislativě, ve snaze pokrýt úplně všechna potenciální rizika, akceptovat všechny požadavky. Z mnohdy jednoduché stavby, která by se před dvaceti lety připravila a postavila za pár měsíců, se dnes stává nejprve velký administrativní boj, vedený někdy i roky, a potom projekt, který kvůli všem možným požadavkům všech možných institucí stojí třikrát tolik. Nebo v horším případě nakonec zjistíte, že se vůbec stavět nebude, protože prostě nelze dát vzájemně do souladu všechny podmínky. 

Bohužel to vidíme i v Okříškách. Jedním z příkladů je již mnohokrát diskutovaný chodník do Cihelny, jehož příprava již trvá neskutečné tři roky, aktuálně řešíme náklady na překládky sítí pro rekonstrukci parkoviště před správní budovou ZD, jednoduché není splnit všechny požadavky u projektů rekonstrukce komunikací v okolí škol nebo bezbariérových chodníků. Někdy si člověk opravdu připadá jako v Potěmkinově vesnici. Ale musíme zatnout zuby, obrnit se trpělivostí a překonat potíže, dotáhnout projekty do vítězného konce. Všechny chmury a deprese potom zažene radost z hotového díla a spokojenost občanů.

S blížícím se koncem roku začínají přípravy nového rozpočtu a programu výstavby. Hospodaření městyse je v dobré kondici a proto i na příští rok bude relativně dostatek peněz na investice. Relativně proto, že potřeb je hodně a všechny najednou samozřejmě splnit nezvládneme. Rádi bychom, abyste o tom, co se bude dělat, více rozhodovali i vy, občané, proto chceme zkusit novinku – participativní rozpočtování. Jde o metodu odzkoušenou nejen v zahraničí, ale i v některých českých městech, spočívající v tom, že zastupitelstvo vyčlení část finančních prostředků z rozpočtu a veřejnost hlasováním vybere, na co budou použité. O konkrétní podobě ještě budeme diskutovat, příležitost k tomu bude např. při Fóru Zdravého městyse. Osobně vidím jako priority pro příští rok stavbu již zmíněného chodníku do Cihelny, projekt rekultivace zeleně, rekonstrukci prostranství před Bílým domem, I. etapu úprav chodníků a silnic v okolí školy. S možností získání dotací souvisí rekonstrukce kanalizace a ČOV stejně jako bývalého úřadu městyse, zpracování analýzy rizik bývalé skládky průmyslových odpadů, obnova křížků a kapliček, uvidíme, jako potřeby budou mít školy. A samozřejmě nesmím zapomenout na jednu z nejdůležitějších akcí – zahájení rekonstrukce bývalé hasičské zbrojnice na kulturní dům.

Na posledním zasedání zastupitelstva při debatě nad variantami dostavby malého sálu na místě garáží mě dost překvapila připomínka, že bychom měli nejprve otevřít diskuzi o tom, zda pro kulturní účely využívat hasičárnu nebo sokolovnu. Tato diskuze přece proběhla již před dvěma lety, kdy se zvažovalo odkoupení sokolovny od TJ Sokol, k tomu však nedošlo a na základě toho padlo rozhodnutí postavit novou hasičskou zbrojnici a starou zrekonstruovat na kulturní dům. Stejně tak mě mrzí zpochybňování názorů veřejnosti v anketách k této věci. Jistě, můžeme ještě dále jednat s projektantem, můžeme se setkat se spolky a doplnit jejich připomínky, ale každá diskuze by měla směřovat k nějakému cíli v dohledném čase. Je jasné, že žádný projekt nebude dokonalý, nikdy nevychytáme všechny možnosti. Každý, kdo postavil rodinný dům, ví, že už po roce by některé věci změnil, protože se prostě na některé nedostatky přijde až při provozu. A stejné to bude u kulturního domu, zvláště když víme, že se i oblast kultury vyvíjí, objevují se nové trendy a jiné zanikají a podle toho se mění i požadavky na zázemí. Takže pojďme se sejít, prodiskutujme návrhy, výsledek předejme projektantovi k doplnění studie tak, aby byla do konce roku hotová a mohl začít zpracovávat vlastní projektovou dokumentaci. Protože jinak se nám může stát, že budeme diskutovat ještě za pět let a na plese se stále budeme bát, jestli se někde neušpiníme nebo si neponičíme šaty o staré stoly či židle.

Již tradičním tématem interpelací na zastupitelstvu bylo třídění odpadů, konkrétně kovy. Přestože náš systém nabízí dvě místa, kde mohou občané kovový odpad odložit, což splňuje požadavky zákona a navíc je to poměrně nadstandartní stav ve srovnání s jinými obcemi nebo i městy, stále jsme kritizovaní, že nechceme nakoupit kontejnery na kovy nebo tašky do domácností. Ne, opravdu nechceme, protože kontejnery by znamenaly výrazné zvýšení nákladů na systém odpadového hospodaření a ve svém důsledku by vedly ke zdražení poplatku za odpady, o tašky na kovový odpad ani není mezi občany zájem. Naposled nám byly za příklad dávané České dráhy, které na nádražích rozmisťují boxy pro třídění odpadů včetně kovů. Už ale nezaznělo, že jde o projekt financovaný z evropských peněz a za 24,6 milionů korun se pořídí 1 855 boxů – docela drahý špás. Ale protože našim cílem je co nejlepší třídění odpadů, připravujeme projekt komplexní modernizace systému, abychom měli co nejlepší podklady, zeptáme se občanů na jejich názory a připomínky v anketě koncem roku. Zařadíme do ní i dotazy na kontejnery a tašky na kovový odpad, pokud o ně veřejnost projeví vážný zájem, pořídíme je. Jen mám obavu, aby to nedopadlo jako v jedné obci s bioodpadem. Jak říká její starosta (zároveň dlouholetý předseda Spolku pro obnovu venkova): „Na dědině je normální, že se třídí odpad. To se dělalo vždycky a nebyly k tomu potřeba žádné vyhlášky. Biologické odpady sežrala domácí zvířata nebo se dala na kompost. Bioodpady z obce vyvážíme na silážní plato, kde se pomocí kalifornských žížal přeměňují na krásný kompost. Ale ono to nestačí. Přišla vyhláška, která nařizuje, že musíme mít ještě místo, kde budeme vybírat bioodpad od občanů. Tak jsem jeden kontejner pořídil, ale jsou to vyhozené peníze, protože do něj nikdo nic nedává.“ A tím se tak nějak vracíme k tématu předpisů pro předpisy a chybějícího zdravého rozumu.

Během interpelací jsme si vyslechli i kritiku na minulé číslo zpravodaje, respektive na vložený leták, na kterém jsme uvedli některá fakta k odpovědím pana MVDr. Komárka na anketní otázky. Musím uznat, že kritika byla oprávněná vůči způsobu zveřejnění. Za uvedenými fakty si stojíme, jsou pravdivá a veřejnost by je měla znát. Ale použitá forma letáku vloženého do časopisu byla nešťastná, protože zvýhodňuje radnici vůči opozici. Proto se za sebe i za radu městyse omlouvám panu MVDr. Komárkovi a vám čtenářům za nevhodnou prezentaci naší reakce, která se již nebude opakovat.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem občanům Okříšek za toleranci a trpělivost při realizaci některých letošních stavebních akcí, které je omezovaly. Především se jedná o výstavbu parkoviště před zdravotním střediskem a dále o rekonstrukci hřbitovní zdi. U té se zároveň Technické služby omlouvají za ušpinění některých pomníků během stavebních prací, nyní si již hroby přikrývají, aby vše bylo v pořádku. Věřím, že nové dlážděné parkoviště i mnohem kulturnější vzhled hřbitova za trochu omezení stály.

Zdeněk Ryšavý, starosta