Cesta: Titulní stránka
Vážení čtenáři,
začátek května slavíme již sedmdesát let jako začátek nové éry v historii Evropy a celého světa. Před sedmdesáti roky skončila II. světová válka, největší a nejstrašnější konflikt v historii lidstva. Každý rok si v tuto dobu připomínáme zvěrstva nacismu – zločiny páchané na civilním obyvatelstvu, nelidské koncentrační tábory, peklo holokaustu – ale také hrdinství milionů vojáků na všech frontách, kteří bojovali, krváceli a umírali ve jménu svobody a lidskosti, pro naši budoucnost. Celkově ale s ubíhajícími desetiletími jako bychom na hrůzy války zapomínali a náš dnešní svět bereme jako samozřejmost. Především mladší generace toho již o válce mnoho neví, zvláště když i v našich médiích je mnohdy více pozornosti věnováno některým excesům při závěrečných bojích na německém území nebo při odsunu sudetských Němců. Ano, i tehdy se odehrály zločiny, je ale potřeba si uvědomit, že jim předcházelo šest let války rozpoutané hitlerovským Německem a jak praví přísloví: „Kdo seje vítr, sklízí bouři“. Kvůli současnému postoji Ruska k situaci na Ukrajině se bohužel podobné tendence objevují mnohem více, vrcholem jsou výroky některých našich politiků, že se v roce 1945 nejednalo o osvobození, ale obsazení, takže by se ani neměla slavit. Tito pánové si neuvědomují, že kdyby spojenci včetně Sovětského svazu válku nevyhráli, většina z nás by se vůbec nenarodila a zbytek by mluvil německy. Zapomínají, že Rudou armádu netvořili jen Rusové, ale i Ukrajinci, Bělorusové, Kazaši, Arménci a příslušníci mnoha dalších národností, zapomínají, že ty desetitisíce padlých sovětských vojáků neumírali kvůli Stalinovým hegemonistickým plánům, ale pro naši svobodu. Nemohli za to, že si mocnosti na Jaltě rozdělily sféry vlivu a Československo zařadily do té sovětské. Až budeme 7. května v předvečer Dne vítězství pokládat věnec k Památníku osvobození, nebude pro Stalina nebo Churchilla, bude pro ty obyčejné muže a chlapce, které doma očekávaly manželky, dcery či maminky, ale nedočkaly se jejich návratu, protože spí svůj věčný sen v hrobech rozesetých po celé Evropě. A je úplně jedno, jestli to byli ruští pěšáci, američtí tankisté či angličtí letci, jestli to byli Francouzi, Poláci, Kanaďané, Rumuni, Čechoslováci … všichni si zaslouží naši úctu a poděkování.
Díky onomu vítězství před sedmdesáti roky můžeme dnes žít v míru, svobodně a těšit se z každodenních menších i větších radostí. Jako starostu mě samozřejmě nejvíc těší ty, které se týkají městyse. V dubnu to byl další úspěch v soutěži Zlatý erb o nejlepší webové stránky, kde jsme letos v celostátním kole dosáhli na druhé místo a potvrdili tak dlouhodobě stabilní kvalitu našeho webu. Letos opět skvěle reprezentují jméno Okříšek mladí florbalisté – dorostenci skončili na mistrovství České republiky devátí a před několika dny se do republikového finále probojovali i starší žáci. Gratulace patří jak mladým hráčům, tak trenérům a všem dalším, kdo se na výborných výsledcích podílejí. A do třetice – na prvního máje připravil sportovní klub velký turnaj fotbalových přípravek, na který přijela taková zvučná jména fotbalového světa, jako jsou pražské týmy Dukly, Sparty a Slávie, Zbrojovka Brno, Sigma Olomouc a mezinárodní punc dodal turnaji Slovan Bratislava. Všichni hosté byli nadšení a to i přesto, že příliš nevyšlo počasí. Okříšský fotbal si tímto podnikem udělal skvělou reputaci a ocenění za obrovský kus odvedené práce patří všem organizátorům. Vedle těchto velkých úspěchů mi ale dělají radost i drobnější věci – třeba to, že se nás letos sešlo docela hodně na úklidu odpadků při Čisté Vysočině, jak před očima roste nová hasičská zbrojnice, když se nám daří zlepšovat vzhled veřejných prostranství nebo že stavění máje už není pouze záležitostí hasičů, ale ruku k dílu přiložili i fotbalisté, sokolové a další, prostě jak se zpívá v jedné národní písni: „Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří …“.
Popřeji proto nám všem nejen do nadcházejících měsíců, aby se nám dařilo najít cestu ke spolupráci a ve shodě dělat život v Okříškách lepší a spokojenější. Jak na to se s vámi chceme poradit při již tradičních setkáních v jednotlivých částech městyse. Probíhat budou během května vždy ve středu v podvečer a při skleničce vína chceme diskutovat o aktuálním stavu dopravního řešení Okříšek, opravách komunikací a chodníků, parkování, údržbě veřejných prostranství a zeleně i čemkoliv dalším, co vás bude zajímat. Na setkání se těší
Zdeněk Ryšavý, starosta