Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Vážení čtenáři,

zdravím vás opět po delší době ze stránek Zpravodaje z Okříšek. Bohužel ta doba byla mnohem delší, než jste zvyklí. Důvodem byla změna zaměstnání šéfredaktora Petra Račáka, která se negativně projevila na jeho časových možnostech a nakonec vedla k ukončení vzájemné spolupráce. Vím, že řadu z vás naštvalo nevydání dvou čísel a oprávněně si na to stěžovali. Na druhé straně je třeba chápat, že vydávání Zpravodaje z Okříšek není práce, která by někoho mohla živit a dobré zaměstnání je dnes pro každého prioritou. Proto si dovolím Petrovi poděkovat za práci v uplynulém období a popřát mu hodně štěstí a úspěchů v dalším životě. Stejně tak děkuji Karlovi Dokulilovi, který se do funkce šéfredaktora vrací po dvou letech. Věřím, že zužitkuje svoje zkušenosti a přeji mu, aby spolu s týmem spolupracovníků vrátili vydávání zpravodaje do zajetých kolejí. Stejně tak věřím, že i přes tuto špatnou zkušenost zachováte vy, naši čtenáři, zpravodaji věrnost. Jako omluvu předplatitelům přijala rada městyse usnesení, kterým ponechává letošní předplatné v platnosti i pro příští ročník.

V těchto dnech prožíváme období adventu před blížícími se vánočními svátky. Také v předcházejících měsících jsme oslavili dva svátky, významné pro naši zemi – 28. října Den vzniku Československé republiky a 17. listopadu Den boje studentů za demokracii. Před 96 lety naši předci obnovili samostatný stát a do kolébky mu vložili demokratické principy, před 75 lety se naši prarodiče na obranu těchto principů postavili okupantům a mnozí za to zaplatili krvavou daň. Dobu před 25 lety, kdy se naše republika k demokracii vrátila, si většina z nás dobře pamatuje a mnozí se i aktivně zapojili. Přesto jsou každoročně oslavy těchto dvou významných dnů spíš rozpačité. Vím, mnozí namítnete, že to má své důvody, že jsme si ten vývoj po roce 1989 představovali jinak. To asi ano, otázkou je, nakolik byly naše tehdejší představy vůbec reálné, co se dalo udělat jinak a co jsme prostě ovlivnit nemohli. Protože si musíme připomenout, že se naše revoluce odehrála na počátku ekonomické globalizace a mohutného nástupu internetu a moderních informačních technologií – dvou věcí, které zásadně změnily celý svět a především omezily vliv jednotlivých států. Což je věc, které zpočátku hlavně konzervativci tleskali, ovšem ukazuje se, že vedle některých přínosů má i řadu negativních důsledků. Ty vidíme v Africe, v arabském světě, na Ukrajině, ale bohužel se projevují i v Evropě.

Ale pojďme zpátky domů, do Česka a našeho vztahu k demokracii. Někdy mi připadá, jako bychom si práva rozhodovat sami o sobě nevážili. Nebo se ho někdy možná dokonce i trochu báli? Stále častěji se vymlouváme na politiky, že ti za všechno špatné můžou, všechno zkazili. Opravdu? Ale ty politiky přece někdo volí – v případě parlamentu my všichni v České republice, v případě dalších voleb v nějakém regionu, městě či obci. Pokud se nám volba nepodaří, máme možnost to příště změnit, bohužel mnohdy je výsledek ještě horší. Jenže opravdu je to v tom, že jsou špatní všichni? A není to náhodou taky tím, že většina lidí se o politiku mimo volby nezajímá, nezná programy a taky skutečné činy jednotlivých stran a potom skočí na několik líbivých předvolebních hesel? Myslím si, že „krásným“ případem toho, jak nedokážeme využít možností demokracie, byla volba prezidenta. Všichni jsme byli nadšení, že ho budeme volit přímo a každý bude mít možnost volbu ovlivnit. Vzhledem ke kritickým názorům v podstatě na celou politickou scénu se dalo očekávat, že uspějí kandidáti, kteří buď vůbec nepřichází z politiky, nebo jsou to relativně nové tváře. Ale ouha, do druhého kola postoupili dva nejstarší političtí matadoři, kteří se v politice pohybují v různých funkcích celou porevoluční dobu … můžeme se jen ptát, kde zůstala ta požadovaná změna?

To, že nám demokracie ještě příliš nepřirostla k srdci, se ukazuje ještě na dalším jevu a to je nerespektování výsledků voleb. Po uzavření volebních místnosti by politici měli s pokorou očekávat vyhlášení výsledků a potom se buď radovat a slavit nebo naopak přemýšlet, kde udělali ve své kampani chybu. Ve většině Evropy to funguje, ne tak u nás. Tady je zvykem tvrdit, že nepřišli naši voliči, že nepochopili náš skvělý program, že se soupeř svezl na oranžové, modré nebo fialové vlně, že nám nebyla příznivě nakloněná média a bla bla bla, jen vlastní chyby nikdo nepřizná. To je ovšem potom vzorem i pro voliče a výkřiky typu: „To není můj prezident“ nebo „Tuhle vládu jsem nevolil, tak ji neuznávám“. To ale nejde, v demokracii rozhoduje většina a tu je nutné respektovat, i když máme jiný názor. Menšina má ale samozřejmě právo vznášet připomínky, kritizovat a hlavně se připravovat na „odvetné utkání“. Nerespektování vůle voličů se ale projevuje i jinak a viděli jsme to hlavně nyní u komunálních voleb. Díky velkému počtu kandidujících stran vznikají rozdrobená zastupitelstva a v nich potom nejroztodivnější koalice, které mnohdy vyšachují ze hry vítěze. V mnoha městech a obcích skončily vítězné strany a sdružení v opozici – někde to bylo ANO, jinde ČSSD, TOP 09 či různá místní sdružení nezávislých kandidátů. Není to nelegální, náš volební zákon to umožňuje, ale právě zde je zřejmě jedna z příčin stále nižší volební účasti – voliči si zkrátka řeknou: „Proč mám chodit k volbám, když si to na radnici nakonec zpytlíkují úplně jinak než jsme rozdali karty.“

Letošní komunální volby se v celé republice vyznačovaly velkou polarizací názorů včetně mnohem ostřejších kampaní, než bývalo v minulosti zvykem a to včetně velmi malých obcí. Ani Okříšky nebyly bohužel výjimkou z tohoto trendu. Pro mě osobně to nebylo nic nového, zažil jsem už horší kampaně v rámci jiných druhů voleb, ale pro mnohé kandidáty to byl docela stresující zážitek. Hodně mě ale mrzí, že se napětí přeneslo i mezi ostatní občany, docházelo k hádkám v hospodách i jinde, dlouholetí přátelé spolu přestávali mluvit apod. To je špatně, zlá slova se rychle vysloví, příkopy mezi lidmi se stejně rychle vykopou, ale složitě a pomalu se potom zahrnují, těžko se podává ruka ke smíru. Přitom paradoxně, když se podíváme na volební programy jednotlivých stran a sdružení, tak jsou z 90% stejné.

Ustavující zasedání zastupitelstva 6. listopadu zvolilo nové vedení městyse, ukázalo však také zmíněný hluboký příkop mezi dvěma bloky. Opozice po volbě starosty již nenavrhovala žádné kandidáty na funkce místostarostů ani radních, nereflektovala ani na nabídku míst předsedů výborů, kteří tak zatím nebyli zvoleni. Pevně věřím, že do dalšího zasedání emoce ustoupí zájmům Okříšek a zastupitelstvo začne opět fungovat jako dělný orgán. Tím nemyslím, že budeme všichni vždycky jednotně hlasovat – to bychom se vraceli do dob Národní fronty a to snad nikdo 25 let po Listopadu ´89 nechce – ale že budeme vést věcnou politickou diskuzi a po ní rozhodneme hlasováním.  Schválně píšu politickou diskuzi, protože i když se to možná někomu nelíbí, i zastupitelé jsou komunální politici, a protože politika není nadávka, ale slovo pocházející z řečtiny (polis – město, politiké techné – správa obce), které znamená správu věcí veřejných formou rozhodování lidí s různými zájmy a názory. A o to by mělo jít, přicházet s návrhy, diskutovat o nich a nakonec rozhodnout. V žádném případě není našim cílem válcovat opozici za každou cenu, ale najít nejlepší řešení bez ohledu na to, kdo ho navrhne, samozřejmě v rámci priorit slíbených voličům. Ale ty, jak jsem psal výše, měli prakticky všichni stejné, takže uvidíme, jestli je také všichni mysleli vážně.

Ale dost už bylo politiky a vracení se k událostem minulých týdnů, před námi jsou vánoce. Svátky klidu a míru, rozzářených dětských očí a rodinné pohody, svátky s příběhem o narození člověka, který se v dospělosti obětoval pro celé lidstvo. Ať už jsme věřící nebo ne, všichni ho známe a určitě si ho o vánocích opět připomeneme a zamyslíme se nad ním. Nad příběhem o radosti a lásce, lidském přátelství i zradě, o obětování a vítězství nad smrtí … Vážení čtenáři, přeji vám všem krásné a klidné prožití vánočních svátků, dětem bohatou nadílku a dospělým odpočinutí od každodenních starostí a stresů. Stejně tak veselou oslavu silvestra a správné vykročení do nového roku, nejlépe společně na Strážku. A konečně vás zvu na novoroční setkání pod vánočním stromem, kde nás bude čekat přípitek na šťastný rok 2015 a velký ohňostroj. Těším se na setkání s vámi!

Zdeněk Ryšavý, starosta