Okříšky - Oficiální webový portál městyse

„Že kočka není pes, že včera není dnes …“, zpívá Eva Pilarová v jednom ze svých hitů. Je to tak, časy se mění, stejně jako spousta věcí. A tak už třeba skoro třicet let nemáme místní národní výbor, ale obecní úřad, od roku 2007 potom úřad městyse. Přesto občas slyšíme, že někdo k nám jde na národní výbor. To je ale jen drobnost, v následujícím textu bych chtěl vysvětlit některé důležitější věci, týkající se samosprávy.

Tak třeba už vlastní výraz samospráva – většina lidí nevnímá skutečnost, že veřejná správa se skládá ze dvou částí – státní správy a samosprávy. Protože v České republice máme tzv. spojený model veřejné správy, vykonává i náš úřad některé činnosti státní správy v přenesené působnosti. Jaký je praktický rozdíl? Samosprávu vykonávají volené orgány, tedy zastupitelstvo a rada městyse. Rozhodují o potřebách městyse a jeho občanů, ke schválení usnesení je potřebná nadpoloviční většina všech členů rady nebo zastupitelstva, do jejich rozhodování nemohou zasahovat ani ho ovlivňovat státní orgány. Samozřejmě musí samospráva respektovat a dodržovat zákony. U přenesené působnosti rozhodují úředníci v souladu se správním řádem a příslušnou legislativou (stavební úřad, matrika, kácení stromů apod.), vykonávají tuto činnost pro stát a jejich rozhodování naopak v žádném případě nemohou ovlivňovat orgány samosprávy. A to včetně starosty, který je sice nadřízeným v rámci úřadu, ale nemůže přikázat úředníkovi, jak má rozhodovat, ten se řídí pouze zákony. Řada občanů si myslí opak a žádají starostu, aby uložil úředníkům změnu rozhodnutí, které se jim nelíbí. Není to možné a bylo by to nezákonné, žádat o změnu rozhodnutí je možné pouze přes odvolací orgán, např. krajský úřad.  

Často se také setkáváme s tím, že lidé nerozlišují majetek státní, krajský a obecní. Např. požadavek na pokácení stromů na státním pozemku. Když je upozorníme, že nejde o pozemek a tedy i strom obecní, ale státní, takže s kácením musí souhlasit příslušný úřad státní správy, reagují překvapeně: „No státní, tak to je vaše, ne?“ Ne, opravdu není, už nejsme v té době MNV. Proto nemůže městys opravovat výtluky nebo dopravní značky na krajských silnicích, ale pouze upozorní správce, tedy KSÚSV, na závady a požádá o nápravu. Stejná situace je u pozemků a nemovitostí ve vlastnictví Českých drah nebo SŽDC. Právě různé vlastnictví pozemků na veřejných prostranstvích je často důvodem delší doby přípravy projektové dokumentace a vlastní realizace některých staveb, protože musíme získat souhlasy vlastníků a hlavně u státních organizací je to většinou běh na dlouhou trať.

V úvodu jsem psal, že starosta nemůže přikazovat úředníkům, jak rozhodovat v přenesené působnosti. Ono ale ani v oblasti samosprávy nemá žádné velké pravomoci, rozhodně nemůže zařídit a vyřídit úplně všechno, jak si mnozí občané myslí. Veškerá rozhodnutí dělají kolektivní orgány, tedy zastupitelstvo nebo rada. Starosta má mezi jejich členy pouze jeden hlas, stejně silný jako každý z kolegů a sám nerozhodne nic. A v čem tedy vlastně spočívá jeho práce? Možná to někoho překvapí, ale především v komunikaci. V komunikaci s občany, s řediteli škol, s úřady, s firmami a především s radními a zastupiteli. Ty všechny musí přesvědčit o svých názorech a návrzích, pokud se mu to podaří, dokáže je i prosadit. Proto se snažíme maximálně informovat o činnosti samosprávy i o nových záměrech na webu, facebooku, kabelové televizi i ve zpravodaji. Proto jsme třeba s panem místostarostou přerovnávali kontejnery na tříděný odpad, jak jsem o tom psal v úvodníku – abychom ukázali, že má smysl skládat krabice, sešlapávat petky a přesvědčili o tom i ostatní občany. Pokud někdo tvrdí, že to děláme, protože nemáme co na práci, tak se plete, právě tohle je součást naší práce. Informovat, vysvětlovat, přesvědčovat, jít příkladem, ale také naslouchat … prostě komunikovat.

Tímto konstatováním pro dnešek skončím a pokračovat v komunikaci budeme zase příště. Anebo při jiných příležitostech, např. při setkáních, o kterých jsem také psal v úvodníku. 

Zdeněk Ryšavý, starosta