Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Dvacáté výročí takzvané Sametové revoluce se blíží. U řady lidi starší generace vyvolává kulaté datum nostalgické vzpomínky. Na práci i dobu před rokem 1989 vzpomíná v dobrém devětapadesátiletá šička Jana Novotná. Rovných 25 let pracovala v šicí dílně Krasu Okříšky.

Šička, švadlena, krejčová – to bývalo před rokem 1989 běžné řemeslo. Šicí dílny, například podniku Kras, dávaly v 70. a 80. letech práci především ženám v menších městech a na venkově, že?

Ano, hodně holek se tehdy v oboru vyučilo. Šička byla zaškolená, švadlena vyučená. Někdy si nevyučená šička vydělala víc než vyučená švadlena. Já jsem byla zaměstnaná v Krasu. Hlavní sídlo měl v Brně a pak odloučené dílny v Okříškách, Měříně, Třebíči a Náměšti. V Okříškách nás pracovalo 60, byly tam ženské ze všech vesnic v okolí. V Třebíči i Náměšti bylo kolem sta lidí. V Náměšti měli učňovské středisko a střihací dílnu, která zásobovala prací odloučené dílny. Na dílnách pracovaly od mladých děvčat po vyučení až po ženy před důchodem.

V dnešní době si někteří mladší lidé myslí, že průmysl před rokem 1989 byl nepružný a vyráběl nemoderní výrobky na sklad. Co jste vlastně v Krasu Okříšky šili?

Fungovalo to dobře. V Okříškách se nejdříve šily uniformy pro ajznboňáky (železničáře – pozn. red.), pak maskáče pro vojáky. Byla to pro podnik dobrá práce, protože vojáci dobře platili. Pak tato výroba přešla do Třebíče, kde ji dělali asi do roku 1980. Potom jsme šili v Okříškách hlavně letní a zimní bundy a oteplovací kalhoty, o které byl tehdy obrovský zájem, byla to móda. Okříšky měly menší zakázky i pro západního zákazníka, třeba kalhoty nebo kraťasy. Třebíč od toho roku 1980 přešla na rifle. Podnik na ně koupil linku, jelo se ve dvou směnách. Vozilo se to do Brna do prádelny, aby měly rifle módní vzhled. Skončilo to nějakou dobu po revoluci.

Před sametovou revolucí bývalo zvykem, že člověk pracoval v jednom podniku řadu let, často celý život...

To je pravda. Já jsem dělala v Krasu od svých 16 let. Propustili mě odtud v 41 letech, v roce 1991. Tehdy Kras rušil jako jeden z prvních podniků odloučené dílny. Pak jsem ještě šila v několika menších firmách. Dnešní mladé holky si něco takového asi nedovedou představit. Tolik let a ještě docela tvrdá práce.

Jak na dobu takzvané totality celkově vzpomínáte?

Určitě vzpomínám na ta uplynulá léta v dobrém, já jsem se za totality měla dobře. Práce sice byla náročná, nebylo to vždy jednoduché, placeny jsme byly úkolem, člověk si tam hrbil záda. Ale nestěžovala jsem si, tehdy mi to tak nepřišlo, bylo to normální. Vůbec jsem nepřemýšlela, že by to mělo být nějak jinak. Práce se udělala a ještě byla sranda. Nepanoval ten strach a napětí, které jsou dnes skoro všude. I s rodinou jsme žili celkem dobře. Měli jsme kde bydlet, i auto bylo a jednou za rok jsme s dětmi vyrazili pod stan.

Třebíčský deník 10. 10. 2009, Ivan Přibík