Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Rok 1934

Rok 1934 začal smutně, přesmutně, největším důlním neštěstím u nás, na světě. 3. ledna 1934 v Oseku u Duchcova zahynulo 142 horníků. Pláče a naříká po nich 122 vdov a 199 sirotků.

Čest a památka bratřím zasypaným!

Národ slovanský sjednocuje se vždy v dobách nejhorších. Sjednocen i národ československý v údech i v hlavách a svorně zvolil 24. května 1934 po čtvrté – Osvoboditele Dra Tomáše Garika Masaryka 84letého – presidentem Československa. Prapory vyzdobená obec, osvětlená okna a mohutný lampionový průvod s hudbou svědčily o opravdové lásce a hluboké oddanosti k našemu tatíčkovi. Buď nám dlouho, dlouho zdráv zachován! Na věčnou paměť pokolení nynějšímu i budoucímu pojmenována ulice od pošty směrem ke škole a ke Krahulovu na návrh náměstka starosty Emanuela Anděla jménem „Masarykova ulice“.

Obec řídí představenstvo z roku 1932 minulého. V komisi finanční potvrzen za zemřelého Josefa Palkosku odb. učitel Josef Jelínek (soc.dem). V komisi hřbitovní jsou: Josef Paznoch (kovář), Čeněk Křivánek (cestař), František Křenek (dělník), Antonín Klobouk (dělník). V komisi odhadní zasedají: Antonín Lorenc, rolník č. 34, Václav Fejta, rolník č. 20, Jan Nováček, rolník č. 26, Václav Padělek, domkař č. 37. Revisorem dávky ze zábav je Jan Vídenský. Hodnost tato jmenována po revisi dávky ze zábav za léta 1921 – 1933 provedené na udání místního občana k zemskému úřadu v brně. Po této revisi bylo nutno ohraditi se bývalým činovníkům obce Janu Boudarovi, býv. starostovi a býv. tajemníkovi a pokladníkovi Antonínu němcovi proti různým nařčením z nesprávností ve vedení obecního hospodářství. Posledně jmenovaný ohradil se proti každému nactiutrhačství již 1933 písemně. Že potíže samosprávných úředníků byly a jsou stále stejné, svědčí následující vyjádření obecního zastupitelstva a finanční komise ke schválenému výročnímu účtu 1932: „Obec. zastupitelstvo i finanční komise jest si vědoma, že některé položky výloh obce byly o nějakou částku překročeny, toto však nebylo zaviněno nedbalostí ani úmyslně či nehospodárností. Obec usilovala o to, aby výdaje byly ty nejmenší a skutečně poskytnutá vydání vztahující se na věci, jichž nutnost toho vyžadovala, aby byly zapraveny či pořízeny. Rozpočtové úvěry nemusely by se v žádném případě překročiti, kdyby obec obdržela vždy slíbené příděly, dávky a úhrady od úřadů nadřízených, tak ku příkladu: vyšší příděl z vyrovnávacího fondu, větší příděl obec. přirážek a slíbenou úhradu pro stavbu okr. silnice k Pokojovicím a aj. Dlužno však též naproti tomu konstatovati, že některé položky rozpočtových výloh nebyly vůbec z úsporných důvodů použity, jiné jen v malém měřítku“. Dle obec. protokolu 29. 3. 1934.

Rozpočet na rok 1934 měl čísla řádné potřeby 112.572,- Kč, úhradu 34.767,- Kč. Schodek 53.210,- Kč požadován z vyrovnávacího fondu, zemským úřadem snížen tento obnos na 33.400,- Kč, obec však obdržela pouze 8.350,- Kč. Skutečný příjem za 1934 byl 83.131,15 Kč, vydání 83.139,15 Kč, takže rok skončil nedostatkem 8,- Kč. Koncem roku, t.j. 31. XII. 1934 má obec Okříšky tyto dluhy:

Převládá názor, že krisi – tíseň hospodářskou způsobují továrny a velkozávody. Proto obecní zastupitelstvo odhlasovalo resoluci proti zřizování správkáren a filiálek továrními závody. Občanstvo pak reptá proti zavedení nedělního klidu v obchodech.

Město Třebíč pracuje houževnatě na zbudování velkolepého skupinového vodovodu z lesů heraltických. Náklad pro Třebíč rozpočten na 12 milionů Kč. Nabízí se připojení i obci Okříšky. Plány na vodovod jsou rozpočteny na 23.000,- Kč a celkový náklad stavby na 700.000,- Kč.

8. 4. 1934 přistěhoval se do Okříšek nový přednosta dráhy inspektor čsd. Václav Hura, narozen 28. 6. 1885. Jeho předchůdcem byl Josef Gleisner po přednostovi Františku Bohuslavickém.

1. 5. 1934 zahájil v Okříškách soukromou lékařskou praksi v domě Františky Kohoutové Dr. Jaroslav Zelený, * 19. 5. 1904, rodák z Třebíče.

Dne 1. 5. 1934 usadil se v Okříškách soukromý zvěrolékař Dr. Josef Ritter, narozen 8. 7. 1905. Bydlí v domě Josefy Slané, Tyršova ul. a je prohližitelem dobytka  a masa v Okříškách.

V noci na 14. října vloupali se do obecní kanceláře v radnici čís. 7 neznámí pachatelé, dobyli nedobytnou pokladnu a ukradli na hotovosti na 7.500,- Kč. Pojišťovna Slavia poskytla dle pojistky náhradu za utrpěnou škodu. pro větší bezpečnost občanů zavedena proto služba druhého ponocného výpomocně v zimních měsících. T. č. tuto službu vykonávají Eduard Molák, narozen 18. 3. 1896 v Brtnici (ponocným je nepřetržitě od 1. října 1922) a Jan Sobotka, narozen 8. 9. 1897 v Okříškách (ponocným od 15. 11. 1934). Službu obecního strážníka – sluhu od 1. října 1919 vykonává Antonín Hekrle, narozen 12. května 1876 v Okříškách.

U obecního úřadu zavedeno již v 1933 jednoduché úřadování – jako v letech dřívějších – večer od 5 – 7 hodin a – nedělní klid.

20. listopadu vyhořela parní pila, v níž se nepracovalo. Tím naděje dělníků na zaměstnání na pile je velmi malá.

Bylo nutno všímati si i lesního hospodaření obecního. Přesný jeho řád vypracoval lesní adjunkt Osvald Schweineger.

Ve voličských seznamech zapsáno 15. prosince 1934 819 voličů, z nich 382 mužů a 437 žen. Koncem roku bylo v obci 271 popisných domovních čísel. Posledním číslem označen rodinný dům stavitele Roberta Skály, první toho druhu v Okříškách – s rovnou střechou, ústředním topením a vodovodem.

O kroniku tuto pečuje vedle kronikáře Antonína Němce letopisecká komise: Václav Zejda, starosta – pekař. mistr, Antonín Lorenc, rolník a Josef Kourek, dělník.

Bolestná zvěst letěla světem v den 9. října 1934: „Ve francouzském městě Marseilles zavražděni byli rukou zločinných revolucionářů hrdinný král Jugoslávie Alexandr I. Sjednotitel a ministr zahraničí Francie Louis Barthou. Tryzna za oba zesnulé konána 21. X. 1934 v Okříškách v sokolovně. Králem Jugoslávie stal se 11letý syn zavražděného – Petar II.

16. září 1934 konaly se vojenské manévry v našem kraji, vojáci spali v Okříškách. 25. 10. 1934 konala obec sbírku naturálií pro nezaměstnané. 21. 11. 1934 vyhořela parní pila v Okříškách. Majitel – velkostatek ji znovu nestavěl, obec tím velmi utrpěla, dělníci přišli o práci.

 (strany kroniky č. 122 – 129)