Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Rok 1928

 

Obecní zastupitelstvo podle voleb 1927. V červenci 1928 resignoval na členství radní Jakub Brychta. Do zastupitelstva nastoupil první náhradník lesní Bohumil Konecký. Do obecní rady zvolen klempíř Rudolf Krommel. Zaměstnanci obce jako v roce 1927. Obec čítá koncem roku 215 popisných čísel a 1295 obyvatel. Ve voličských seznamech 15. XII. 1928 zapsáno 319 mužů a 402 žen.

Rozpočet pro rok 1928:

Řádná potřeba	104.902,- Kč
Řádná úhrada	78.390,- Kč
Schodek	26.512,- Kč
Mimořádná potřeba	265.000,- Kč
Mimořádná úhrada	260.000,- Kč
Schodek	5.000,- Kč
Skutečný příjem	216.587,56 Kč
Skutečné vydání 1928	214.301,- Kč
Přebytek 31. XII. 1928	2.286,41 Kč

Rozpočet na rok 1928 schválen teprve v říjnu, když byl mor. zem. výborem značně seškrtán. Přirážky činí 300%. Z nově utvořeného vyrovnávacího fondu země Moravy má obec obdržeti 1.500,- Kč. Do konce roku však záloha nedošla.

Jubilejní rok 1928! Před 10 lety hroutí se Rakousko, končí světová válka ..., vraždění 5leté, od roku 1914.

Mobilisace 1914

Mobilisace. 31. července 1914 došel obecnímu úřadu v Okříškách telegram: „Všeobecná mobilisace, pak vyzvání a svolání domobrany nařízeno. Posly s mobilisačními pomůckami čekati. Vše přichystati k vyhlášení mobilisace. Okres. hejtman.“ Téhož dne o ½ 12 hodině v noci došla z Třebíče úřední osoba s mobilisací a zdejší strážník bubnem burcoval lid a – četl vyhlášku o všeobecné mobilisaci neaktivních osob a domobranců do 38 let. Vyhlášení toto působilo na občanstvo zdrcujícím dojmem. Hned druhého dne – 1/8 1914 – odjíždělo mnoho vojínů ke svým plukům. S usedavým pláčem a nářkem loučili se rodiče, ženy a děti na nádraží se svými drahými. Do Jihlavy sjelo se tolik vojínů, že neměli přístřeší. Jezdili proto na noc domů dotud, dokud na ně nepřišla řada. Když pak projížděly zdejším nádražím vlaky s vojíny do pole, pláči a nářku nebylo konce. Mnohý vojín mával naposled svým drahým.

Přicházela nová nařízení, otcové do 42 pak do 50 roků museli odejíti od svých rodin, aby za nimi přišli synové od 18 roků .....

Starcům, ženám a dětem doma zle se rovněž vedlo. Obilí na polích již zabaveno, nikdo nesměl je prodávati ani kupovati. Ceny životních potřeb se zmnohonásobily, prodávány „pod rukou“, nesvědomití obchodníci – keťasi bohatli, zatím co druzí hladověli. Místo zboží dodávaly úřady lístky – poukázky = enky: chlebenky, cukřenky, tučenky, mýdlenky, kávenky, tabáčenky, šatenky, botenky, sirčenky, petrolejenky (1/4 l petroleje v zimě, v létě nic) ...

Zaveden i letní čas, aby lidé využili denního světla (30. IV. 1916 v 11 hodin v noci posunuly se hodiny na 12, 30. IX. 1916 pak o 1 hodinu zpět).

Pro vítězství „našich“ zbraní svěceny vojínům zbraně, v kostelích slouženy slavné mše a po nich – zpívány císařské hymny. Lid zpočátku „zpíval“ a pak při zpívání z kostela vycházel, takže v něm (v Okříškách) zůstali kněz, ministranti, varhaník, šlapač měchů a několik starých babiček. I zvony kostelní, svícny, píšťaly a t. d. dávány na zbraně, aby posvěceny, zabíjely jménem Páně. „Bůh tomu chtěl.“

Útrapy českých vojínů byly nesnesitelné. Odvážnější odešli bez ohlášení z vojny, nebo se z dovolené k plukům více nevraceli. Ukrývali se „na černo“ doma. Bylo jich mnoho v každé obci. „Zelený kádr“ jim říkali. Slouží ke cti členům „Z. k.“, že skoro všichni při prohlášení československé samostatnosti odešli i bez výzvy ke svým plukům a dali své síly do služeb české vlasti.

Všude bylo zříti všeobecnou zmalátnělost. Ženy nedostačovaly bez otců k výchově dětí, ve škole bylo nedostatek učitelů, k tomu nedostatečná výživa a drahota zhoubně působily na mladé duše. Zhrubly a zpustly mravy jejich, zloba uhostila se v lidských srdcích.

S útrapami válečnými dostavila se epidemie – španělská chřipka. , nebylo rodiny, aby jí nebyla postižena, nebylo obce, aby v ní několik občanů nemoci nepodlehlo. V Okříškách zemřel na tuto nemoc starosta obce a předseda mšr. Ignát Mikeš, mlynář. Den před ním zemřel jeho syn František, během 4 neděl podlehli v téže rodině čeledín a děvečka. Tak zubatá kosila všude.

Převrat

Převrat. Míra útrap obyvatelstva zde i na bojištích byla dovršena, když do obcí a celým světem letěla zvěst o ukončení světové války. Hodiny to nezapomenutelné. Dni bratrské lásky a vzájemného odpuštění. „Zlatý 28. říjen 1918.“

Rakousko se boří, císař ujíždí do Švýcar, národové tvoří svoje státy. Sen národa československého stává se skutkem. Národ český po 300 letech a Slováci po 1000 letech stávají se opět národem volným, po staletých úpravách pozdravují opět svoji svobodu. Samostatný stát československý vstoupil v život, zvítězilo právo, pravda a spravedlnost. Vojíni, slyšíce na frontách, že Rakousko se rozpadlo, na vlastní pěst vraceli se do svých domovů. Svobodným státem letí zvěst o velikých činech Osvoboditele – tatíčka T. G. Masaryka, prvního presidenta nového státu a zvěst o činech jeho dětí, hrdinů – božích bojovníků, československých legionářů. Osudy státu řídil „Národní výbor“: Antonín Švehla, Alois Rašín (18. 2. 1923 podlehl revolverovému atentátu z 5. 1. 1923 Jos. Šoupala), František Soukup, Jiří Stříbrný a Vávro Šrobár (Slovák). Členy revolučního ministerstva byli: Kramář Karel (ministerský předseda), Beneš Eduard (zahraničí – jest jím bez přestávky dosud), Habermann Gustav (školství a nár. osvěta), Klofáč Václav (obrana), Hruban Mořic (bez odboru), Prášek Karel (zemědělství), Rašín Alois (finance), Soukup František (spravedlnost), Staněk František (ze Želetavy – veřejné práce), Stránský Adolf (obchod), Stříbrný Jiří (pošty), Šrobár Vávro (zdravotnictví), Štefánik Milan Rastislav (vojenství, 4. května 1919 vracel se jako rytíř bílý z ciziny do rodné vlasti eroplánem. Nad Bratislavou (Prešpurkem), když byl již shlédl svobodnou Slovač, vzňalo se mu dosud nevysvětlitelným způsobem aero a bezduché tělo hrdinovo zřítilo se k nohám toužebně ho očekávající matky a – celého národa. Pochován na vrchu Bradle 10. 5. 1919 u Košiarisk na Slovensku), Švehla Antonín (vnitro), Vrbenský Bohuslav (zásobování), Winter lev (sociální péče), Zahradník Isidor (železnice).

V obcích a okresních městech rovněž ustaveny národní výbory. V Okříškách byli jeho členy: Vonásek Jan, správce pily – předseda, Kliment Jan, vrchní poštmistr – místopředseda, Doležal Cyril, řídící učitel – jednatel, Keppl Karel, účetnípily – člen. Národní výbor v Okříškách měl za úkol uspořádati poměry národnostní na zdejším nádraží. Úředníci jeho byli převahou Němci a přednosta Kotschi (Kočí?) zuřivý odrodilec. Tento měl na nádraží vepřovou farmu a chtěl vše zašantročiti do Vídně. Národní výbor se sokolskou stráží mu v tom však zabránily a zbavily ho úřadu. Na nádražní budově zavlál poprvé slovanský prapor, německé nápisy odstraněny, začalo se úřadovati česky, český hovor ozval se i mezi úřadníky velkostatku. Avšak všude mezi občany německé národnosti pozorovati bylo nápadnou sklíčenost. Nepomyslili by si nikdy, že by Rakousko s Německem byly poraženy a Čech – „byl pánem ve svém domě“.

Jubilejní 10leté oslavy republiky

10 roků uplynulo již od radostných chvil – nezapomenutelného „Převratu“. Přípravy a pak oslavy jubilea tohoto konány všude. V Okříškách v březnu na oslavu narozenin presidentových sehrána hra „Kráska ze Šumavy“ v sokolovně.  Na podnět „Sokola“ ustanoven slavnostní výbor ze zástupců všech místních spolků a politických organisací a společně uctěna památka kostnického trpitele Mistra Jana Husa. Oslava „Dne Svobody“ v den 28. října vyzněla velmi mohutně. V průvodu kráčelo na 700 občanů. Před radnicí vykonali hasiči slib věrnosti sboru a republice. V sokolovně po akademii slíbili všichni občané věrnost svobodnému státu. V rámci oslav jubilejních konán i výlet hasičů, výlet živnostníků a rolníků s alegorickými vozy a malebnou selskou jízdou, jarní slavnost „Fidlovačka“ a veřejné cvičení místní Tělocvičné jednoty „Sokol“.

Elektrisace obce

V roce jubilejním uskutečněna i elektrisace obce. Stalo se tak po dlouhých vyjednáváních obecními činovníky, se starostou Janem Boudarem v čele, s úřady nadřízenými a se Západomoravskými Elektrárnami zvláště. S pracemi přípravnými započato již záhy na jaře, obec připojena na proud dne 3. září 1928. Celkový náklad činil: a) na zakoupení akcií ZME 34.500,- Kč, b) na zvýšený náklad místní rozvod. sítě 76.500,- Kč, c) na dluhopisy 5% - 83.125,- Kč, d) na zvýšený náklad sítě o vysokém napětí 56.000,- Kč, úhrnem 250.125,- Kč.

Potřebné peníze vypůjčeny od Městské spořitelny v Třebíči (První polovina obnosu vypůjčena na směnku, jelikož mor. zem. výbor včas výpůjčku nepovolil. Směnku podepsali členové obecní rady a 4 zástupcové obec. zastupitelstva).

Smíšená měšťanská škola v Okříškách vyslala v roce jubilejním 27. června 1928 první absolventy do života. Škola tato má velmi dobrý zvuk v okolí, o čemž svědčí, že z 25 sousedních obcí žactvo tuto školu navštěvuje. Při první, druhé i třetí třídě zřízeny pobočky. Ve školním roce 1927/1928 navštěvovalo měšťanskou školu 218 žáků, obecnou 105 žáků, celkem 323. Budova školní působí svým zevnějškem mohutně. Zdokonaluje se i vnitřně. V málo letech bude vybavena tak, že bude jednou z nejlepších škol okresu. Obec přispívá ráda na školu značnými obnosy. Dosud vybírá se školné. Žáci přespolní platí 250,- Kč, domácí 50,- Kč ročně (jen z měšťanské školy).

Ve školním roce 1927/28 – jubilejním – působili při zdejší škole: Brůža František (ředitel), Mareček Josef, Kocman Jan (katecheta), Nemeškal Stanislav, Němec Antonín, Vala Josef, Jelínek Josef, Jablonková Anna, Horáčková Olga, Kopečková Emilie, Matysová Antonie, Nováková Anna (industriální uč.), Oderská Miloslava. Školníkem jest od roku 1925 František Ondráček. Služné z původních 150,- Kč upraveno postupně na 450,- Kč měsíčně.

Stavební ruch v roce 1928 byl velmi značný. Přibylo 18 nových čísel. Započato se stavbami na Skalce, zastavovací plán na Skalku provedl ing. Gregor z Brtnice. Vykopána tam studně a zhotovena cesta.  S ing. Vlad. Filkukou vyjednáno pořízení zastavovacího plánu na pozemky za školou a hřbitovem a na tržišti.

Stavební materiál – cihly dodává místní strojní cihelna, patřící velkostatku Collaltovu. Vystavěna byla roku 1922 nákladem několika milionovým. V letní sezoně nachází tam výdělek mnoho dělníků z místa i okolí. Kámen láme se v obec. lomu na Skalce, v režii obce je od 1. 2. 1928. V roce 1928 zhotoveno 914 m³ kamene á 14 ,- Kč, z toho množství prodáno 756 m³ kamene á 18,- Kč. zisk z obecního lomu činil – 3.656,- Kč. Dělníkům se platilo 14,- Kč a prodával se za 18,- Kč 1 m³ kamene.

Obec pečuje o své chudé občany. Výlohy nemocniční těchto činily za rok skoro 10 tisíc Kč. Čtyřem starým ženám vyplácí měsíční podporu, na nezletilého sirotka Jarmilu Čápovou platí 80,- Kč měs. vyživovacího příspěvku. Na úhradu značného vydání obecního zavedeny dávky ze psů, karet, návěstí, stavební a za udělení domovského práva.

V květnu 1928 zahájena autobusová doprava na trati Okříšky – Telč. Dopravu nemocných obstarává sanitní auto Českoslov. Červ. Kříže z Třebíče. Obec připlácí na ně ročně 200,- Kč.

Volby do okresního zastupitelstva 2. XII. 1928:

 

Volby do zemského zastupitelstva 2. prosince 1928:

 

 

(strany kroniky č. 67 – 82)