Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Do své smrti 17. 11. 1876 zastával místo poštmistra řídící učitel Karl Albert. Potom toto místo připadlo jeho vdově, později opět provdané Galusek, která zemřela 14. 5. 1880.

Od roku 1880 byla jmenována na toto místo slečna Anna Hrdličková s ročním platem 150 zl. a jsou vyjmenovány různé příplatky a postupné zvyšování platu. V roce 1900 se stala majitelka pošty Anna Klimentová (roz. Hrdličková) poštmistrovou I. třídy s ročním platem 2 400 K a ošatným 1 440 K. Dne 29. 4. 1903 Anna Klimentová zemřela.

Paní Anně Klimentové (rozená Hrdličkové) bylo roku 1880 propůjčeno místo poštovní expedientky neboli výpravčí v Okříškách. Poštovní expedienti (Postexpedienten) byli úředníci, kteří na základě smlouvy zastávali funkci poštmistra při menších neerárních poštovních úřadech, zejména na venkově. Konkrétně: až do roku 1900 šlo o přednosty poštovních úřadů I. – III. třídy I. kategorie s příjmy do 2 400 korun (300 zlatých) ročně. Přednostové s vyššími příjmy se nazývali poštmistři. Proto její označení "majitelka pošty" (Postinhaberin).

Roku 1900 pak byla paní Anna Klimentová jmenována poštmistrovou (Postmeisterin) první třídy s ročním platem 2400 K. Její manžel Johann Kliment byl v letech 1888 - 1894 poštovním expeditorem tamtéž. Poštovní expeditoři neboli výpravci (Postexpeditoren), někdy označovaní také jako manipulační diurnisté (písaři), byli pomocníci poštmistrů, kteří vykonávali službu u neerárních poštovních úřadů poté, co absolvovali šestiměsíční zkušební praxi a složili zkoušku služební způsobilosti pro dozorčí a jízdní službu průvodní, roztřiďovací službu listovní i balíkovou a doručovací službu u příslušného ředitelství pošt (od roku 1884 pošt a telegrafů), kde byli následovně vzati pod přísahu. Ředitelství se oznamovalo také jejich propuštění. Šlo tedy o soukromé zaměstnance poštmistrů, vyplácené z úředního paušálu určeného pro příslušné služební místo. V případě dlouhodobé nepřítomnosti poštmistra, způsobené nemocí, pracovní cestou či jinými okolnostmi, za něj přebírali veškerou agendu. Předání odpovědnosti však vyžadovalo povolení nejvyšší poštovní správy, která zkoumala poctivost, mravnost a požadované znalosti navrženého kandidáta.

Roku 1919 byl jmenován vrchním poštmistrem (Oberpostmeister), což bylo od roku 1899 označení pro přednostu třídního (neerárního) poštovního úřadu 1. a 2. stupně I třídy. Titul se nejprve uděloval spíše jako čestný a jeho přiznání neznamenalo pro nositele žádný finanční přínos. Reformou z roku 1910 (nařízení ministerstva obchodu z 21. června t. r.) byl tento titul zařazen do soustavy platů neerárních poštmistrů. Jejich status se rozdělil na dvě třídy: na vrchní poštmistry s 5 stupni platu a poštmistry se 7 platovými stupni. Postup byl v jednotlivých třídách automatický, vždy po třech letech strávených v předcházejícím platovém stupni. Získání titulu vrchního poštmistra se stalo závislé nejen na délce služby, ale i na složení odborné zkoušky. Při uvedení tohoto nařízení do praxe museli být přednostové třídních poštovních úřadů nově zařazeni. Vrchními poštmistry se v roce 1910 stali všichni dosavadní nositelé tohoto čestného titulu a všichni přednostové poštovních úřadů zařazení v 1. a 2. stupni I. třídy.

Překlad z původního německého textu, uloženého v Poštovním muzeu v Praze,
s odborným výkladem pana PhDr. Jana Kramáře, pracovníka Poštovního muzea,
poskytl pan Viktor Kliment, Praha 10