Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Okříšská škola - historie

Výnosem c. k. mor. místodržitelství ze dne 29. 2. 1864 č. 4111 bylo povoleno vyloučení obce Okříšky z farní školy přibyslavické a založení vlastní triviální školy v Okříškách. Školní docházka se stala povinnou od šedesátých let minulého století. Triviální škola měla naučit podle tereziánské školské reformy z roku 1774 tři základní úkazy: čtení, psaní, počítání. Mravní výchovu obstarávalo náboženství. „Základní listina školní“ je psána česky a německy a za  obecní výbor ji podepsal starosta, rolník František Starý. Škola byla závislá na farnosti heraltické.

Prvním učitelem se stal Karel Alberh, vyučoval 61 žáků od 1. 10. 1854 v obecním domě č. 7, kde byla jedna třída a učitelský byt (světnice, kabinet, kuchyň a komora), v druhé polovině hostinec. Brzy však škola nevyhovovala, a tak byla r. 1884 změněna na dvoutřídku. Nová školní budova byla postavena r. 1891 na místě, kde dnes stojí nejstarší část základní školy. Stavitel Raim Wolf ji postavil za 16 182 zl., správcem školy byl Josef Bradáč. Do školy chodilo 131 žáků. V r. 1905 byla již škola trojtřídní se 195 žáky. Od 28. 5. 1915 byla učebna 1. třídy ponechána na ubytování 29-ti italských uprchlíků z Rivi, od 1. 5. 1916 byla pro děti vystěhovalců zřízena jedna třída zvláštní italské školy.

Roku 1922 byla povolena všeobecná živnostenská škola pokračovací. Roku 1924 byl změněn název školy na školu čtyřtřídní se 156 žáky. V r. 1925 bylo přistavěno druhé poschodí a zřízena škola měšťanská, správcem byl řídicí učitel Josef Janko. Starostou obce byl v té době Jan Boudar. Stavbu provedl místní stavitel Robert Skála nákladem 410 000,00 Kč. Na boční stěně byly dva nápisy: „Jan Hus: Uč se pravdě, braň pravdy“ a „T. G. Masaryk: Láska, pracovitost, poctivost“. Do měšťanské školy přicházely děti z 28 osad, žáků bylo 99 v obecní a 180 v měšťanské škole. Bylo zde 8 učeben, kreslírna, dílna pro chlapce, kuchyň, 3 kabinety, ředitelna a sborovna. Cvičilo se v sokolovně za poplatek 600,- Kč a otop. Hřiště nahrazoval prostor za sokolovnou. Ke škole patřila zahrada a dvůr s pumpou s pitnou vodou. K řízení školy bývali ustanoveni správcové škol, později řídicí učitelé a v roce 1926/27 je jmenován první ředitel František Brůža.

V následujících letech byla žákům předváděna kinematografická představení, přednášky se světelnými obrazy, konaly se vánoční nadílky, školní akademie, koncerty a divadelní představení. Začaly se provádět zdravotní prohlídky žactva, očkování a vedl se školní časopis. V r. 1928 byl zaznamenán první poslech rozhlasového přístroje. V r. 1936 byl zaveden školní rozhlas, žáci zpozorovali za Zašovicemi pád meteoru a byla vybudována školní knihovna. V průběhu války připravovala děvčata z vyšších tříd polévky pro chudé. O prázdninách v té době sloužila škola jako ozdravovna pro 200 dětí ze severní Moravy. Za druhé světové války jako ubytovna pro německé a později ruské vojáky.

Už 28. 5. 1945 je škola opravena, nově vymalovaná a začíná se učit. Přízemí budovy sloužilo jako vývařovna a noclehárna pro vracející se vězně a dělníky v obci. Po válce byla správa školy rozdělena na obecnou, kde byl ředitelem Adolf šutera a měšťanskou, kterou řídil František Dokulil, dále František Rybníček, Antonie Stojanová, Vladimír Skála. U žáků se zavedlo pravidelné přezouvání a teplé stravování (mléko, kakao a polévky). Uskutečňovaly se dobročinné sbírky, sběr odpadu, plodů, bylin, ale také chroustů a mandelinky bramborové. Sázely se lesní, ovocné a okrasné stromky. Velmi dobře začalo pracovat Sdružení rodičů a přátel školy. Později nastupuje silný socialistický vliv ve výchově. Je založena Pionýrská organizace v roce 1951, která rozvíjela svou zájmovou činnost v různých oblastech.

Od 1. 10. 1951 dochází ke spojení správ obou škol, pod vedením ředitele Vladimíra Skály. Ve škole se projevuje nedostatek učeben a pitné vody. Od r. 1953 se mění název školy na osmiletá střední škola. Ředitelem se stává Alois Stratil a počet žáků se zvětšil na 507. Mimo normálních předmětů se učí náboženství řím. katolické, československé a českobratrské. Učitelé mají dovolenou podle služebních let. Do 10 let 3 týdny, nad 10 let 4 týdny, zbytek prázdnin pracuji na údržbě školy. Ve školním roce 1959/60 začínají postupně deváté třídy a název školy zní Základní devítiletá škola. Řídí ji postupně: Štefan Fogelton, Jan Dresler, Otto Šula, Josef Švihálek,Karel Novotný, Oldřich Malena, Jaromír Velc, Vlastimila Bendová, Jaromír Velc.

V celé historii měla škola nejvíc žáků v letech 1961/62 – 635 (320 chlapců a 315 dívek), 17 tříd a 24 členů pedagogického sboru, 3 oddělení školní družiny. Postupně se  ruší školy v přilehlých obcích a děti vlakem i autobusy dojíždějí do okříšské školy. Dochází k rekonstrukcím a přístavbám pro nové a nové potřeby školy. Roku 1982 je opět změněn název školy na základní školu. První stupeň má výuku v 1. – 4. roč., druhý stupeň v 5. – 8 roč. Od šk. r. 1996/1997 je už uzákoněna devítiletá povinná školní docházka na ZŠ.

Po r. 1989 se změnil učební plán, nabízí se pestřejší jazyková výchova a volba povinně volitelných předmětů ve vyšších třídách. Velkým přínosem pro rozvoj žáků jsou nové učebny (počítačová, hudební). Jedinečnou a mimořádnou etapou v životě školy bylo schválení právní subjektivity školy obecním zastupitelstvem na veřejném zasedání dne 16. 12. 1993. Následovalo vydání „Zřizovací listiny“, kterou podepsal starosta obce ing.Josef Kula. Obec školu ze zákona spravuje, zabezpečuje investiční a neinvestiční náklady. Součástí školy je i školní jídelna. Její provoz byl v budově školy zahájen 1. září 1968. V těsných prostorách začínala denním průměrem 90 až 200 obědů. Dnes již v modernějších prostorách se připravuje kolem 450 obědů.