Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Dnešní dobu mimo jiné charakterizuje stále větší individualismus, preferování osobního prospěchu i na úkor druhých, agresivita vůči jiným názorům. Vzorem – v tomto případě ovšem velmi negativním – jsou nám hlavně naši politici, mnohdy ale také vrcholoví sportovci nebo umělci. Lékem na z toho plynoucí nepravosti by měly být podle státu stále nové a „dokonalejší“ zákony, vyhlášky či nařízení. Osobně si myslím, že tudy cesta nevede. Čím složitější legislativa, tím také složitější zjišťování, prokazování a řešení přestupků. A když se potom nepodaří, jen to oslabuje důvěru občanů ve veřejné instituce a vymahatelnost práva vůbec. Přitom mnohdy by stačilo jen trochu vzájemného pochopení, na jedné straně trochu vstřícnosti a na té druhé zase solidarity.

Výše uvedené samozřejmě platí i pro Okříšky. Také u nás se setkáváme se zbytečnými spory mezi sousedy, s naschvály a obtěžováním, stejně jako se snahou řešit hned každý problém soudním sporem nebo novou obecní vyhláškou. Přitom mnohdy by stačila jen troška obyčejné lidské slušnosti, zájmu o své okolí nebo vzájemné tolerance a bylo by po problému. A nám všem by se žilo zase o něco líp.

V minulých letech se někteří občané obraceli na zastupitelstvo s opakovanými požadavky na zákaz sečení trávy, řezání dřeva a podobných hlučných prací o víkendu nebo alespoň v neděli. Je to typický příklad – ano, vydáme vyhlášku, ale kdo ji bude kontrolovat a porušování sankcionovat, když právě o víkendu není na policejní stanici služba? Všichni chápeme, že zvuk sekačky nebo motorové pily v sedm ráno určitě vzbudí ještě spící sousedy, což jim náladu rozhodně nezlepší. Naopak je ale také jasné, že spousta lidí dnes pracuje více než osm hodin a ve všední den prostě na domácí práce čas nemá, takže zbývá jen víkend. A co takhle rozumný kompromis – budeme sousedům tolerovat, že o víkendu pracují na zahradě a oni budou natolik rozumní, že budou hlasitá zařízení spouštět až po deváté hodině?

Přímo evergreenem je v Okříškách parkování a stížnosti na něj. Samozřejmě občanům i radnici vadí auta stojící na chodnících nebo trávnících, ale ani zde bychom neměli být úplně striktní a pokaždé hned volat policii. Vozidlo stojící na chodníku jedním kolem, vedle kterého je ještě alespoň metr místa, tolik nevadí, projdou zde chodci i maminka s kočárkem. Ovšem „řidič“, který postaví auto příčně na nájezd, protože se mu nechce otvírat branku na dvůr nebo najede celým vozem na chodník, takže ho školáci nebo už zmíněná maminka s kočárkem musí obcházet po frekventované silnici, ten si pokutu plně zaslouží. Určitě pochopíme, když na zaplněné ulici zastaví řidič za nebo vedle jiného parkujícího vozu, ale zůstane v autě, aby mohl v případě potřeby odjet. Ovšem borec, který to udělá, z auta vystoupí a jde klidně nakoupit, aniž by ho zajímalo, že ten druhý potřebuje odjet a nemůže, pro toho pochopení mít nemůžeme. Takže závěr: chodci, buďte tolerantní k parkování, které sice není úplně podle předpisů, ale nikoho neobtěžuje a vy řidiči parkujte tak, abyste nebránili v ostatním v provozu a neohrožovali jeho bezpečnost.

Dalším příkladem může být nevhodné chování některých pejskařů. V Okříškách jsou vyhrazené prostory pro volný pohyb psů mimo zastavěné území, není tedy žádný důvod pouštět je volně na veřejných prostranstvích a už vůbec ne na dětských nebo sportovních hřištích, jak se také stává. Argumenty, že jsou vycvičení a nikomu nic neudělají, je trochu lichý, vždyť kolik už se stalo případů, že pes napadl děti i ve vlastní rodině. Přece jen je to zvíře a nikdy nemůžeme stoprocentně zaručit, že na někoho nezaútočí. Zbytečné problémy potom budou mít obě strany konfliktu. Minimální slušností vůči ostatním spoluobčanům je potom uklízení exkrementů po svém miláčkovi, které zanechá na chodníku nebo trávníku. Bohužel ne všichni pejskaři to dělají a potom na jejich adresu zní nehezké výroky od těch, kdo si „voňavý dáreček“ přinesli domů na podrážce. Přitom stačí tak málo, jen mít u sebe sáček a občas se ohnout ...

A snad poslední zlozvyk, s nímž se naštěstí v Okříškách setkáváme jen minimálně, ale občas přece jen ano. Je jím pálení odpadů v domácím kotli, záležitost nejen obtěžující okolí kouřem a zápachem, ale především ohrožující zdraví majitelů i sousedů. Spalovací proces v kotli není tak dokonalý, jako ve velkých spalovnách odpadů, nedosáhne se zde totiž dostatečně vysokých teplot a při hoření se uvolňuje množství nebezpečných karciogenních látek, které potom dýcháme. Opravdu někomu stojí riziko rakoviny za těch pár ušetřených korun? Nebylo by lepší odpady pořádně třídit a pomoci tak nejen peněžence, ale i životnímu prostředí? Věřte, příroda si to zaslouží a časem nám to i vrátí.  

„Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě,“ pravil při jednom z kázání Ježíš svým posluchačům. Bylo to v jiné době a tím pádem i v jiných souvislostech, ale jeho slova mají trvalou platnost. Řiďme se jimi v každodenním životě a nedělejme jeden druhému zbytečné problémy. Chovejme se k sobě navzájem slušně jako soused k sousedovi a pamatujme na to, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.