Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Věnováno milé památce našich otců a těm, kteří po nás přijdou.

 

Úvodem

Velmi často trpce si stěžujeme, když v důležitých věcech nemůžeme vypátrati, jak to neb ono za starých časů bývalo, co a jak se dělo, kdo ve prospěch obce a blaho svých sousedů se přičinil, po případě, jaké nehody a z jakých příčin, naše předky stíhaly. Nesnází s poučením o minulosti by nebylo, kdyby za časů minulých bývaly v obcích vedeny pamětní knihy a kdyby předkové naši byli do nich zaznamenávali všechny památné a důležité příhody. Ještě více jest však litovati, že tu či onde knihy pamětní, sepsané starými pismáky – našimi předky, nedbalostí potomků zmizely nebo se úplně zničily.

Nechceme-li, aby tak i doba naše zahalena byla jako léta minulá rouškou neproniknutelnou a potomci naši aby neměli příčiny stěžovati si jednou na nedbalost naši, tedy hleďme, aby niha tato věčná řádně byla vedena a náležitě spravována.

Buďmě si toho vědomi a pamětlivi, že v ní zanecháváme potomkům drahý odkaz našeho žití a že po letech budou nám blahořečiti za naši lásku k rodné půdě, k naší milé osvobozené vlasti.

Založení kroniky

Pamětní kniha obce Okříšek založena obecní radou (starosta Jan Boudar, rolník, místostarosta Frant. Oberreiter, obchodník, radní: Josef Billina, hospodářský správce velkostatku, Jakub Brychta, kolář, František Blažek, učitel, Emanuel Anděl, železniční zřízenec) ve schůzi 7. prosince 1923. Prameny k ní čerpány z výpovědí místních občanů, z Vlastivědy moravské, z kroniky školy v Okříškách, z jednacího protokolu obec. zastupitelstva a zpráv jiných, které vždy uvedeny. Knihu v život uvedl učitel Ant. Němec, obecní tajemník.

Výklad názvu Okříšky

Okříšky (zgermanisovaný název „Okřiško“) rozkládají se v západní části okresu třebíčského, v župě jihlavské. Název „Okříšky“ odvozen od jména „Okříš“, jakž nazývána hrubá mouka, namletá okřesaným žernovem. Osada původně nazývala se „Okřešiceů. Později na rozdíl od blízkých Okřešic přejmenována na Okříšky – dle „Vlastivědy“.

Založení obce

Rok založení obce klade se před rok 1530. O historii obce pojednáno bude na jiném místě.

Označení nádraží

Při zřízení nádraží v místě nebylo pamatováno rakouskými úřady na správné pojmenování stanice a více než 40 roků označeno nádraží na 4 stranách německy zkomoleným názvem „Okrischo – Okřiško“. Po převratu v roce 1919 podal správce školy v Okříškách Cyril Doležal prostřednictvím obecního úřadu okresnímu hejtmanství v Třebíči žádost na opravu nápisu. O provedení změny jednal celý „úřední aparát“: zemská správa politická, zemský výbor, ředitelství státních drah, obchodní a živnostenská komora, ředitelství pošt a telegrafů. Již se zdálo, že věc usne a nápis Čechy urážející, že strašiti bude na nádražní budově dál. Teprve na důrazně opětovanou žádost oprava provedena – dle „Kroniky“ školy v Okříškách.

Poloha, výměra

Okříšky jsou vystavěny 480 m nad mořem. Domy původně stavěny kolem rybníka a mírné stráně, kudy protéká potok Okříšský. V době novější vyrostly „nové“ Okříšky podél okresních silnic: Třebíč, Přibyslavice, Zašovice – Heraltice. První domky stavěny po skupinách nepravidelných ze dřeva a kamene, kryty došky a šindelem. V roce 1924 nechala obec zhotoviti stavební plán inženýrem Gregorem, dle něhož stavěti se bude – domy z cihel pokryté křidlicí – v západní části obce, čímž celá tato část nabude rázu městského. Obec čítá v roce 1924 celkem 184 čísel. Patří k ní samota „Loudilka“ s hostincem a 3 čísly. Celková výměra pozemků katastrální a politické obce Okříšek čítá: rolí = 367 ha 82 a 75 m², luk a zahrad = 31 ha 75 a 72 m², lesů = 153 ha 46 a 89 m², celkem = 553 ha 05 a 36 m².

Názvy tratí, rybníky

Názvy jednotlivých tratí, jak zachovaly se nám z dob minulých ústním podáním jsou: „Zahrádky“, „Strážnice“, „Hora“, „Jáchlův kopec“, „Na Chumelkách“, „V Milíři“, „U Loudilky“, „Dolní a Horní Dílec“, „Luh“, „Služanov“, „Hofeřice“, „Suchý kopec“, „Skalka“, „Vavruška“, „Bor“, „Na Žlabě“, „Na Bahnech“, „Chalupnická“, „Za Vubčí“, „Podevsí“, „Za Nivou“, „Kamenný vrch“, „Na Strážnici“.

Rybníky: „Vohrada“, „Babylon“, „Mlejnek“, „Pilný“. Rozloha jejich jest = 5,7933 ha.

Obyvatelstvo, národnost, náboženství

Obyvatelstvo v Okříškách, zatím co v jiných obcích jeví úbytek anebo stojí na mrtvém bodě, nápadně vzrůstá. Byloť napočítáno roku 1870 – 651 duší, v roce 1890 – 782 obyvatelů, v roce 1900 – 961 (z nich 12 obyv. národnosti německé), v roce 1910 napočítáno 151 čísel, obyvatelů 1.083. Z nich 21 Němců a sice tito: choť správce velkostatku pí Matoušková, rodina lesního p. Singera, nájemce pily Příhoda, rodina dopravního u dráhy p. Svobody, hospodářský adjunkt Plavec a železniční asistent žid Glaser!

Roku 1920 (sčítání lidu z 15. na 16. února 1921 prováděli říd. uč. C. Doležal a učitel Stanislav Toman) napočteno 164 domovních čísel a 1.102 obyvatelů (509 mužů a 593 žen), z nich 1 085 Čechů a 17 Němců. Německou národnost přiznali: Häger Jan, vrchní strážmistr s rodinou (4), Friedl Fr., dozorce nad dřívím s rodinou (4), Hoffman Eduard, poštovní asistent, Melchert Jan, železniční adjunkt a choť, Andrackeho Josefa, vrchního revidenta manželka (on a jejich 2 děti Češi), matka a sestra správce velkostatku p. Josefa Billiny – tento Čech, Laschke Josef, kontrolor u velkostatku.

Dle náboženského vyznání bylo v roce 1910 1.076 římskokatolíků, 5 židů a 2 evangelíci reformovaní. Roku 1920 bylo 1.086 římskokatolíků, 9 bez vyznání, 4 židé, 2 Čeští bratři, 1 československé církve příslušník.

Obecní sčítání lidu 15. 12. 1924

Obecní úřad postrádal řádné matriky – soupisu občanstva. Před lety sice sepsána kronika dle domovních čísel, v níž však nalézti kteréhokoli občana bylo téměř nemožno. Obecní rada za účelem pořízení nové matriky občanstva podle abecedy, nařídila obecní sčítání obyvatelstva pomocí zvláštních tiskopisů ke dni 15. prosince 1924.

V týž den matrika – sepsaná pisatelem těchto řádků – vykazovala 1.165 obyvatelů. Z nich byli 1 149 Čechů, 15 Němců a 1 Rusa. K Němcům se přihlásili: Billinová Marie, penzistka, Häger Frant., strojník, Häger Jan, vrchní strážmistr s rodinou (3), Morcinek Pavel, vrchní oficiál čs. dráhy s rodinou (6), Marady Leopold, hospodářský úředník, Melchert Jan, železniční úředník, Neuman Viktor, želez. úřed., Palkostková Pavlína, choť železničního zřízence. Rus: Anenkov Michael.

Dle náboženského vyznání 15. 12. 1924 bylo: 1.114 římskokatolíků, 27 Českých bratří, 12 bez vyznání, 6 československých, 5 židů, 1 pravoslavný.

Zaměstnání, obchody, živnosti

Dle zaměstnání byli obyvatelé zdejší rolníci, chalupníci a dělníci. Dělníci nádeničili u velkostatku. Roku 1872 postavena u zdejší obce dráha, vedoucí z Prahy do Vídně s nádražím. Roku 1885 vystavěna dráha z Okříšek do Brna. Tím staly se Okříšky důležitou železniční stanicí, obec se značně rozšiřuje, počet obyvatelstva vzrůstá. Usadili se zde živnostníci a řemeslníci. Toho času – květen 1925 – je zde 6 obchodů (Frant. Oberreiter, Frant. Kohoutová, Jan Vlasák, Jindřich Wachtel, konsum „Železničních zřízenců“ a konsum dělnický „Včela“), 5 hostinců (Fr. Oberreiter, obecní hostinec (nájemce Josef Václavek a Jan Samek), Jakub Diviš (nájemce Vincenc Benda), nádražní restaurace (nájemce Josef Dvořáček) a Josef Mach), velkoobchod obilím (Albert Molák), růžařský závod (Jan Kliment), zednický a tesařský mistr Robert Skála, tesařský mistr Antonín Novotný, 8 řezníků (Jos. Václavek, Vincenc Benda, Václav Boudar, Josef Mach, Rudolf Vlasák, Josef Dvořáček, Antonín Nováček a František Nováček), 2 pekaři (Rudolf Vostal a Václav Zejda), 2 mlynáři (Julius Molák a Jos. Vrba), 2 kováři (Jos. Paznocht a Jan Tvarůžek), 2 koláři (Jakub Brychta a Roman Baloun), 2 zámečníci (František Řehák a Karel Nutil), 2 klempíři (Rudolf Krommel a Ant. Paznocht), 6 krejčích (Václav Caha, Marie Krommlová, Ant. Schuster, Jan Tepřík, Jos. Lorenc a Jos. Dvořák), 5 obuvníků (Berka Jan, Lorenc Antonín, Meixner František, Padělek Václ. a Dočekal Frant.), 1 malíř (Antonín Hraše), 2 truhláři (Frant. Veselý a Václav Heřman), 1 sítař (Fr. Šmákal), 1 obchod střížním zbožím (Jos. Krutiš),  1 nákupna obilí, filiálka „Hospodářského družstva z Luk“ (zástupce Matěj Partl), řada obchodů zelinářských, hokynářských, podomních na průkaz způsobilosti nevázaných, 3 trafiky (pí Urbánková, Outratová a Suchánková), 1 sedlář (Fr. Stejskal) atd. Vedle jmenovaných jsou zde dělníci – tesaři, zedníci, brusiči skla, cihláři, koželuzi, řezbáři, dělníci dráhy a tovární, hledající práci nejen v místě, nýbrž i v okolí, 1 bednář (Jos. Pejčoch), a dodatečně 1 obuvník (J. Bulíček). Značné procento místního občanstva tvoří státní úředníci a zaměstnanci (dráha, pošta, škola).

Vzdělání

Ve vzdělání zaujímají Okříšky hlavně v novější době čelné místo. Výhodné železniční spojení umožňuje nadanějším žákům všech vrstev navštěvovati měšťanské, střední i odborné školy v okolních městech, kamž denně dojíždějí. Základy všeobecného vzdělání dává všem občanům škola obecná, založená 29. února 1864 „c.k.“ místodržitelstvím a biskupským ordinariátem v Brně. Až do roku 1864 přiškoleny Okříšky do Přibyslavic. Přibyslavický učitel dostával za vyučování od každého rolníka z Okříšek snop žita, koledu a dárek za napisování „3 králů“ – Chudák!

Historie školy

Škola v Okříškách zřízena dříve jmenovanými úřady tak zvaná „triviální“, to jest „nízká“, závislá na farní škole v Heralticích. Obec koupila pro školu dům čís. 7. Na půlce zřídil se byt pro učitele a přistavěla třída, na druhé polovině zřídil se obecní hostinec. Na půdě budovy byla až do roku 1876 sýpka na obilí místního kontribučního fondu, zvaná „špýchar“. Při založení školy chodilo do ní 61 dětí. Záhy však jednotřídka nevyhovovala a tak 9. září 1884 změněna na dvoutřídku. Při budově staré nebylo lze postaviti druhou učebnu, pomýšlelo se proto na nové vhodné stavění budovy. Tehdy vyjednávaly obce Petrovice a Okříšky o společné stavbě školy. Dohody však nedocíleno a tak počaly obě obce stavěti školy samostatné (Okříšky 1890, Petrovice 1891). Po dlouhém hledání místa stavebního zvoleno místo, kde škola nyní stojí. Vystavěna budova jednopatrová o třech učebnách s bytem pro správce školy a 1 učitele s potřebnými částmi. Stavbu prováděl stavitel R. Wolf z Třebíče za 6.480 zlatých r. č. bez materiálu. Tento dodala obec. Nová škola odevzdána svému účelu slavnostním svěcením, na tehdejší dobu předepsaným, které vykonal heraltický farář P. J. Vrzal za přítomnosti množství občanstva z místa i okolí. Obci a všem, kteří na stavbu budovy přispěli, poděkoval místní správce školy Josef Bradáč.

10. listopadu 1905 rozšířena škola dvoutřídní na trojtřídní. 8. srpna 1910 povolena pobočka při třetí třídě, 3. července 1924 změněn název školy na školu čtyřtřídní. Výnosem z. spr. politické ze dne 3. listopadu 1922 povolena všeobecná živnostenská škola pokračovací v Okříškách.

Při založení školy musela převzít obec i náklad na vydržování učitele. Příjem jeho činil 210 zlatých rakouského čísla. Peníze vypláceny čtvrtletně z obecní pokladny. Starosta na to vybíral školní plat od rodičů dětí 1. třídy 1 ¾ krejcaru týdně a od dětí 2. třídy 3 ²/₄ krejcaru. Za čištění dostával ročně 12 zlatých. K vytápění školních světnic dodávala obec 6 sáhů měkkého dříví, dovezla a rozštípala je.

Kronika školní

Kronika školní, z níž čerpány předešlé zprávy školní, pochází z roku 1864. Kdo ji začal psáti, nikde není zaznamenáno. V letech pozdějších jsou správcové škol pod ročními zprávami podepsáni. Na prvních stranách kroniky opsána je základní listina školní česky a německy, podepsaná obecním výborem v Okříškách 30. července 1864 (starosta Frant. Starý). Bližší zprávy zaznamenány teprve ve škol. roce 1889/90. Jsou však tak stručné a tak nápadně stejné, že z nich vůbec nedovíme se, co dělo se v naší škole, tím méně v obci, státě. Škoda!

Teprve škol. rokem 1910/11 – příchodem říd. uč. Cyrila Doležala – podává škol. kronika obraz úplný. Zprávy o světové válce jsou pak psány protirakousky, opravdu v duchu českém. Zde musíme obdivovati a vděčně oceniti odvahu a vlastenecké – české cítění výše jmenovaného kronikáře. Vždyť podobné psaní „odměňovalo“ Rakousko žalářem a šibenicí. – Buď zdráv!

Jména učitelů, kteří v Okříškách působili, jsou postupně následující: 1. Aberth Karel, 2. Svoboda Karel, 3. Bradáč Josef, 4. Haeringerová Anna, 5. Raušal Karel, 6. Dvořák František, 7. Dvořáček František, 8. Dvořáček Rudolf, 9. Macek František, 10. Čížková Anna, 11. Blažek František, 12. Kopečková Emilie, 13. Všetečka Josef, 14. Auerová Marie, 15. Ježek Karel, 16. Veselský Prokop, 17. Voldán Jaroslav, 18. Doležal Cyril, 19. Mlejnek Josef, 20. Svoboda Jan, 21. Motyčka Karel, 22. Jarošová Růžena, 23. Lauermannová Anastázie, Toufar Matěj, 25. Liškař Josef, 26. Kousalová Hedvika, 27. Maleček Ludvík, 28. Toman Stanislav, 29. Cejpek Antonín, 30. Rosendorf Jan, 31. Cahová Jaroslava, 32. Stránská Lidmila, 33. Černý Stanislav, 34. Mollová Marie, 35. Zejda František, 36. Waigner František, 37. Blažek František (podruhé), 38. Ševčík Adolf, 39. Jakubcová Zdenka, 40. Žáková Marie, 41. Pouchlý Otakar, 42. Janko Josef, 43. Němec Edmund, 44. Vacek Vladimír, 45. Veberová Žofie, 46. Matysová Antonie, 47. Němec Antonín, 48. Brůža František, 49. Mareček Josef, 50. Bravenec Antonín, 51. Jelínek Josef..

Industriální učitelky: 1. Svobodová Antonie, 2. Svobodová Anna, 3. Štěpková Marie, 4. Havlíčková Marie, 5. Nováková Anna, 6. Mitysková Augusta.

Učitelé na všeobecné pokračovací škole: 1. Ševčík Adolf, 2. Blažek František, 3. Vacek Vladimír, 4. Němec Antonín, 5. Pouchlý Otakar, 6. Janko Josef, 7. Němec Edmund, 8. Brůža František, 9. Mareček Josef, 10. Jelínek Josef, 11. Nemeškal Stan., 12. Vala Josef.

Ve světové válce bydlelo v Okříškách mnoho rodin italských válečných uprchlíků, příslušníků starého Rakouska. Z počátku 2 žáci navštěvovali zdejší školu. 1. května 1916 zřízena pro ně zvláštní italská škola v domě pí Josefy Dvořáčkové čís. 109. Pomůcky a školní nářadí půjčila místní škola. Chodily do ní děti vystěhovalců z Okříšek, Heraltic, Přibyslavic, Nové Vsi a Petrovic. Vyučovala je italská uprchlice – učitelka, která sem ze Starče drahou 2krát týdně dojížděla.

Kostel

Kostel v Okříškách filiální fary v Heralticích zasvěcen „Jménu Panny Marie“. je majetkem velkostatkáře Collalto z Brtnice a na jeho majetku je zbudován. Dobu zbudování krámu nebylo možno zjistiti, jelikož správce farního úřadu Jan Kocman nedovolil kronikáři nahlédnouti do farní kroniky. Původně vystavěn malý kostelík – dnešní část se šindelovou střechou – s malou věží. Trhliny na vížce vzniklé však hrozily spadnutím celé věže. Byla proto věž roku 1895 zbourána a v letech 1897 – 1898 postavena věž nynější. Současně kostel rozšířen o nynější loď a zákristii., Znak, který byl ve staré věži nad vchodem do kostelíka, přenesen a vsazen do věže nové. Je na něm napsáno: „Anno 1673 – Perillustris ac generosus D: Joanes Vilhelmus de Levese Dominus in Okřiško. Perillustris ac generosa D: Anna Elisabetha de Levesen nata de Hornek Domina in Okříško. To jest česky: „Vysocejasný a urozený pán Jan Vilém z Levese, pán v Okříškách. Vysoce jasná a urozená paní Anna Alžběta z Levešína, rozená z Horneků, paní v Okříškách. Roku 1673.“

Náklad spojený se stavbou kostela hradil majitel panství Emanuel Collalto. Obyvatelé dodávali materiál a konali práce nádenické. Bohoslužby konávaly se zde vždy druhý svátek po „Božích hodech“ a každou neděli po zasvěceném svátku P. Marie. Později konaly se každou druhou neděli. K nim dojížděl, jakož i na vyučování náboženství, farář z Heraltic. Za bohoslužby platila mu obec 60,- K ročně a musela dodávati potřebné věci do kostela. Farář pak vybíral sobě v kostele milodary „do pytlíčku“ a odnášel si je vždy do Heraltic. To nelíbilo se občanům – poplatníkům v Okříškách a jak svědčí protokol obec. zastupitelstva ze dne 16. června 1910, žádali faráře v Heralticích, aby peníze „z pytlíčku zůstaly v Okříškách a by je nenosil do Heraltic.“

1. července zřízena při zdejším filiálním kostele expositura. Kaplan heraltický, který sem docházel, odstěhoval se do Okříšek, pověřen jsa vedením duchovní správy. Bohoslužby konají se pravidelně. Obec platí knězi za ně byt v soukromém domě a 210,- Kč ročně služného. Duchovními správci a katechy od roku 1864 byli: 1. Bláha František, 2. Vrzal Jan, 3. Koupý Vilém, 4. Vichta Eduard, 5. Setnička František, 6. Sochor Josef, 7. Koubek Emanuel, 8. Kocman Jan (první exponovaný kooperator, bydlí v Okříškách od 3. července 1913).

Hřbitov

Hřbitov původně byl kolem kostela. Na něm pochovávalo se do roku 1866. Tohoto roku vypukl a v obci cholera. Nebylo místa na hřbitově, mrtvoly proto pochovávány na hřbitově v Heralticích a to do roku 1882. V roce tomto zřízen v obci nový – nynější – hřbitov, kamž se dodnes pochovává. Hřbitov starý u kostela byl zrušen.  Správu hřbitova řídí „hřbitovní komise“ volená obecním zastupitelstvem roku 1925. Ta určila i sazby za kopání hrobů hrobařovi dle majetkových poměrů. Sazby ty jsou: I. třída 30,- Kč, II. třída 20,- Kč, III. třída 15,- Kč. Hřbitov jest majetkem obce.

Zdravotní obvod

Zápisy protokolů o schůzích obec. výboru mluví v předválečných letech, zvláště v roce 1910 o stavbě obvodové nemocnice v Okříškách. Do podniku dobře snad již promyšleného zasáhla světová válka a věc zapadla. Zda-li ji kdo pozvedne? Kdy? Docíleno tím alespoň zřízení zdravotního obvodu lékařského. Až dosud přiděleny okříšky obvodnímu lékaři ve Starči. V roce 1914 zřízen moravským zemským výborem zdravotní obvod v Okříškách. Prvním lékařem jmenován p. dr. Jaroslav Jahoda. Od roku 1916 působí zde p. dr. Karel Bednář. Obec platí mu ročně 500,- Kč, jako příspěvek na byt. 9. září 1923 ustavil se v Okříškách „Odbor pro ochranu matek a dětí“. Ke konání bezplatných lékařských porad propůjčena obecním zastupitelstvem „zasedací síň“ v radnici, obec poskytuje světlo a otop.  Porady konány vždy druhý a čtvrtý úterek v měsíci a přicházely k nim matky z Okříšek i okolních obcí. V roce 1925 pro malou návštěvu omezeny jen na druhý úterek v měsíci. Porad zúčastněn je místní lékař, porodní asistentka a zástupkyně „Okresní péče o matky a děti“ z Třebíče.

Hasiči

Hasičský sbor v Okříškách založen 11. března 1894. Tehdy čítala obec 115 popisných čísel, krytých většinou šindelem a slámou. Založení sboru podporovali velmi zástupcové obce. Sám tehdejší starosta obce Frant. Starý svolal schůzi do obecního hostince a k četnému shromážděnému obecenstvu promluvil následovně:

„Velectění pánové! Srdečně vítám Vás všechny, kteří jste se sešli k dnešní schůzi. Jak namnoze již známo, hodláme zde v Okříškách založiti sbor dobrovolných hasičů, jehož účelem jest hájiti život a majetek občanů při nebezpečí ohně. Že spolek takový jest důležitý, dosvědčuje již ta okolnost, že kdybychom sami zde nezařídili sbor hasičský, bylo by nám tak nařízeno úřady zeměpanskými. Bůh žehnej práci naší, aby spolek, který zde zakládáme, platně a čestně působil k prospěchu obce a vlasti. Na zdar!“

Do sboru přihlásilo se ve schůzi 45 členů. Zvolen výbor (starostou Jan Kliment, poštmistr, náčelníkem Frant. Starý, rolník), zakoupeno potřebné nářadí a výzbroj hasičská za 1.572 zlatých. Konala se častá cvičení, aby sbor byl řádně vycvičen a mohl čeliti ohni, nebezpečnému živlu. Světovou válkou uveden sbor v postupný rozklad. Členové všichni byli na vojně. Zřízena proto jinošská družina (16 členů), ale i ta se menšila odchodem členů na vojnu, takže sbor do převratu již jen živořil. Po prohlášení československé samostatnosti procitl i sbor. Vrátili se členové a ujali se nové práce. Nepřišli však všichni. Několik dobrých bratří hasičů padlo v poli nebo podlehlo zraněním válečným. Budiž jim zachována čestná vzpomínka!

Sbor zúčastnil se od založení až do roku 1925 58 ohňů. Byly: v Okříškách 15, v Petrovicích 11, v Krahulově 7, v Heralticích 2, v Hvězdoňovicích 2, v Zašovicích 1, v Přibyslavicích 4, v Čer. Hospodách 1, ve Starči 2, v Číchově 4, V Čihalíně 1, v Nové Vsi 2, v Kněžicích 1, v Třebíči 1, v Markvarticích 1, v Červeném mlýně 1 a požáry lesa 2. Zúčastnil se i národních oslav, pořádal několik divadel a v roce 1923 četně obeslal hasičský sjezd v Praze. Když stará vozová (ruční) stříkačka počala nevyhovovati potřebám spolkovým, promýšleli vedoucí činovníci (starosta Josef Dvořáček, restauratér, náčelník Jakub Brychta, mistr kolářský, pokladník Rudolf Vostal, pekař) na koupení motorové stříkačky. Ta konečně za přispění obce i občanů koupena od fy Vystrčil z Telče za 50 tisíc Kč a odevzdána sboru o slavnostním veřejném cvičení hasičském dne 10. července 1926. Sbor získal si sympatie u širší veřejnosti, jejímž jest přáním, aby na vytčené cestě bral se neohroženě vpřed.

Sokol

Sokol v Okříškách založen 5. května 1912. Předcházela ho činnost „Čtenářského spolku Palacký“ v Okříškách. Tento založen 8. dubna 1900. Jeho účelem bylo „čtení dobrých časopisů, poučných a zábavných knih a spisů, pořádání divadel, hovorů a zábav společenských a pěstování hudby“. Se skrovnými prostředky a velikými obtížemi zahájil Čtenářský spolek svoji činnost. Pořádal divadelní představení, přednášky, výlety i zábavy. Zbudoval 278 svazků čítající knihovnu, pořídil jeviště, vyzdobil spolkovou místnost obrazy českých velikánů. Obstaral pokladničku Ústřední Matice Školské, jíž sebrané obnosy odevzdával. 13. ledna 1913 o valné hromadě usneseno jednomyslě spolek rozpustiti a veškerý majetek i s dluhy předal se nově založenému „Odboru Sokola“ v Okříškách, do něhož i členové „Čtenářského spolku“ přestoupili. První činovníci „Č.S.“: Jan Kliment, poštm. = předseda, Jan Franc, sklad. dozor. = jednatel, Frant. Dvořáček, učitel = pokladník a knihovník. Poslední činovníci „Č.S.“:Josef Pavlík, pošt. úř. = předseda, Stanislav Gamba, pošt. úř. = jednatel, Frant. Hobza, listonoš = pokladník, Petr Brauer, mistr klempířský = předseda zábavního odboru. Místnost spolkovou míval „Sokol“ v radnici, v zasedací síni cvičil. Ve světové válce činnost jeho ustala, po převratu velmi mohutněl. Při částečné parcelaci velkostatku v Okříškách ucházel se i „Sokol“ o příděl a na něm na podzim 1922 postavena a v srpnu 1923 slavnostně otevřena dřevěná zatimní sokolovna nákladem 150.000,- Kč.

 

(strany kroniky č. 11 – 38)