Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Na jednom z prvních letošních jednání rady městyse jsme diskutovali se šéfredaktorem zpravodaje o nápadech, jak oživit a zatraktivnit jeho obsah. Přitom zazněla připomínka z knihovny, kde si čtenáři postěžovali, že se ve zpravodaji pouze chválíme, ale nikdy nenapíšeme, co se nepodařilo. Je to asi lidská přirozenost, že lépe se mluví i píše o úspěších než o prohrách, ale to nevadí, můžeme si udělat malou inventuru záměrů a nápadů, které nevyšly úplně podle našich představ.

Největším tématem je v Okříškách vždycky doprava, proto s ní začnu i tuto rekapitulaci. Za velkou chybu stále považuji skutečnost, že se nám nepodařilo spolu s Krajem Vysočina zrekonstruovat hlavní křižovatku na kruhový objezd. Přitom podpora ze strany kraje zde jednoznačně byla, stejně tak finanční prostředky, bohužel jsme nedokázali přesvědčit sousedy a majitele pozemků o výhodách navrženého řešení, tedy větší bezpečnosti i plynulosti provozu. Škoda, protože dnes a denně zažíváme na téhle křižovatce nebezpečné situace a je skoro zázrak, že zde ještě nedošlo k žádné větší havárii. Ale třeba se ještě někdy později k myšlence kruhového objezdu vrátíme, protože i když se podaří dotáhnout nové dopravní řešení a vyvést z Okříšek tranzitní dopravu, provoz na křižovatce stále bude vysoký. Jen už ho budeme muset stavět celý za své …

Příprava nového dopravního řešení, tedy obchvatu Okříšek a přeložky spojky do přibyslavické průmyslové zóny, také neprobíhá úplně podle našich představ. Zde sice hrají roli především vnější vlivy a možnost jejich ovlivnění z naší strany je poměrně malá, ale jako Okříšáci jsme přece jen mohli udělat trochu víc. Z anket i s diskuzí s občany mám pocit, že pro nové dopravní řešená je naprostá většina obyvatel, ale když pan Mgr. Zelený připravil petici, nevypadalo to tak. Někomu se může zdát součet 1229 podpisů docela velký, ale když vezmeme, že několik stovek jich bylo z okolních obcí, další z firem, tak těch okříšských mohla být zhruba polovina. A to je přece málo, takže i petici můžeme zařadit spíš k neúspěchům. A hlavně to, že se nedokážeme semknout pro společný cíl a udělat pro něj maximum, spíš jen čekáme, že nám sám spadne do klína. Ale tak to není, tak život nefunguje, za úspěch se musí bojovat.

Méně zásadní záležitostí, která ale také mohla ve výsledku dopadnout ještě o něco lépe, byla rekonstrukce autobusového nádraží. To, že se nám podařilo zlepšit jeho vzhled i komfort cestujících a zároveň část původní plochy využít na parkoviště, je určitě velké plus. Jenže v době přípravy zde byla i varianta přesunout autobusové zastávky na obě strany Jihlavské ulice před Bílý dům a původní plochu využít celou na parkování. Jenže většina hlasujících se v anketě přiklonila k posléze realizovanému řešení a tak ho tedy máme. Kdybychom se ale tehdy rozhodli jinak, mohl už několik let prostor před Bílým domem vypadat podstatně lépe než jak je tomu nyní a navíc jsme v centru Okříšek mohli mít mnohem víc parkovacích míst, která by své uživatele určitě našla. Ale i v tomto případě platí, že se k němu možná někdy v budoucnu naši nástupci vrátí, zvlášť kdyby se ze silnice II. třídy stala po vybudování obchvatu místní komunikace.

Jestli dnes něčeho hodně lituji, je to neuskutečněná koupě areálu bývalého manipulačního skladu, kde dnes sídlí firma EIT Traiding. Zájem městyse v době, kdy ho společnost Agrofert reality nabízela, byl velký, uvažovali jsme tam s kompletním přestěhováním Technických služeb včetně materiálu z Tanholcu. Jednali jsme tehdy se zástupci firmy o ceně, která byla inzerovaná na 4,8 milionů korun, a zdálo se, že budeme úspěšní, tvrdili nám, že městys je pro ně zajímavý partner. Potom si ale, možná právě na základě našeho zájmu řekli, že zkusí na transakci vydělat víc a cenu zvedli na 8,5 milionů. A to už pro nás bylo v tehdejší ekonomické situaci hodně (byla to ještě doba před změnou rozpočtového určení daní, navíc jsme tehdy spláceli úvěr za kanalizaci, takže městys neměl tolik volných finančních prostředků jako v současnosti). Navíc jsme ani neměli pro celý areál využití, takže zastupitelstvo nakonec rozhodlo od koupě odstoupit. Z dnešního pohledu je to škoda, protože později, v období ekonomické konjunktury, by se určitě zájemci našli a řada aktivit by se za nádraží určitě hodila více než tam, kde jsou nyní. Škoda, mohlo být líp …

Poslední věcí, kterou vnímám jako neúspěch – a to dokonce ten největší – je stále relativně malý zájem občanů o věci veřejné. To, že nevyšla některá žádost o dotace, že příprava určité akce trvá déle než jsme čekali, že se po několika letech nějaký projekt ukáže jako ne úplně dokonalý, to vše jsou věci, které se dají napravit. Někdy to bude stát o něco víc z obecní pokladny, někdy to bude chvíli trvat a něco se bude muset změnit, ale je to řešitelné. Když ale chybí lidé se zájmem a nadšením, tak to je průšvih. Celých osm let se snažíme veřejnost co nejvíce zapojovat do rozhodování o rozvoji a prioritách Okříšek, o investicích a opravách i o společenských aktivitách. Situace je určitě lepší, než bývala, hodně lidí hlasuje v anketách, písemných i internetových, solidní účast je na setkáních s občany. To je ale spíš zájem pasivní, chybí aktivnější přístup. Hodně lidí dokáže popsat, co je špatně, někdo i důvody, proč to tak je, ale málokdo dokáže na sebe vzít odpovědnost a přijít s nápadem na řešení. Příkladem je třeba diskuze o provozu na ulici J. A. Komenského před školami. Naprostá většina hlasujících v anketě se shodla na tom, že stav je zde nebezpečný a mělo by se s ním něco dělat, což je fajn. Zároveň ale více než polovina z nich nesouhlasí s jednosměrnou úpravou provozu. Dobře, je to většinový názor a je potřeba ho respektovat, špatné ale je, že v podstatě nikdo nenavrhuje žádné jiné řešení, respektive jedině ještě horší. Málokdo má také zájem se zapojit třeba do práce komisí rady, jít s kůží na trh. A to je škoda, protože lidé mimo samosprávu, nezatížení profesní deformací, mohou vnést do diskuze úplně jiný rozměr. Třeba někdy na první pohled nereálný, ale každá myšlenka je podnětem k diskuzi a z té nakonec může vzniknout skvělé řešení. Takže jde jen o to se nebát, obětovat trochu času a zapojit se do veřejného dění. Věřte, že když se potom podaří udělat něco užitečného pro své spoluobčany, pro Okříšky, je to skvělý pocit.

Zdeněk Ryšavý, starosta