Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Vedle závěrečného účtu, o kterém jsem psal v úvodníku, bylo druhým diskutovaným tématem červnového zastupitelstva městyse plánované hlediště ve školní tělocvičně. Přestože bylo na předchozím zasedání zařazené do programu výstavby 9 hlasy, požádala následně část zastupitelů o opakované projednání této věci. Na zasedání pak předložili vlastní návrh řešení hlediště a zázemí tělocvičny s odůvodněním, že celou problematiku je třeba řešit komplexně. Musím říct, že v podmínkách české veřejné správy většinou snaha řešit něco komplexně znamená, že se léta neřeší nic – příkladem je např. důchodový systém, změna výběru dálničního mýtného, propojení školství s potřebami pracovního trhu a desítky dalších témat. Naopak tam, kde funguje postupný evoluční vývoj, jsou výsledky výrazně lepší. Ale to jen na okraj, vraťme se do Okříšek a do školní tělocvičny.

Ta byla postavená v roce 2001, ovšem podle projektu o více než deset let staršího, přičemž se využil dříve nakoupený skelet. Již tehdy se diskutovalo, zda neudělat objekt větší i s hledištěm, ale převážila snaha ušetřit finanční prostředky. Možnost komplexní nabídky zázemí pro sportovce i diváky tak zůstala nevyužitá. Nyní již bude jakýkoliv návrh pouze částečným řešením s plusy i mínusy, přesto však po něm sportovní veřejnost dlouhodobě volá. Rada městyse zadala zpracování projektové dokumentace na hlediště v podobě vysuté ocelové konstrukce ve výši 5 metrů nad podlahou se vstupem z prvního patra tělocvičny. Nevýhodou je, že hlediště bude několik desítek centimetrů zasahovat nad hrací plochu (proto byla zvolená výška 5 m, aby co nejméně ovlivňovala hru při vysokých míčích) a tím pádem bude na tuto část špatně vidět. Naopak pozitivní je cena, která byla vysoutěžená na 1,05 milionu korun bez daně. Přesto opozice akci označila jako neefektivní a nehospodárnou a přeložila vlastní návrh.

Ten spočívá v dvoupodlažní přístavbě po celé délce tělocvičny, na místě stávajícího parkoviště, vybudovaného v roce 2013. Obsahuje hlediště, umístěné mezi sloupy, což znamená, že by přes ně diváci opět na část hrací plochy viděli špatně nebo vůbec. Navíc by vzniklo mnoho ostrých rohů, které by zvýšily riziko zranění při kolektivních sportech, plných osobních soubojů. Dále jsou navržené dvě herny pro stolní tenis, kterému přitom plně postačuje malý sál tělocvičny, navíc se hraje i v sokolovně. V dalších prostorách by měla být posilovna – tu ale plánují Sokolové vybudovat také v sokolovně, dvě posilovny by určitě nebyly využité a jen by si vzájemně přetahovaly sportovce. A konečně hřiště na squash. Nevím přesně, kolik lidí v Okříškách tento sport hraje, ale asi to budou pouze jednotlivci, protože takový požadavek nikdy nezazněl. Snad jedině navržený bufet by znamenal zlepšení oproti současnému stavu, kdy je pro občerstvení využívaná kancelář tělocvičny.

Shrňme si tedy, co přináší oba návrhy. První znamená vybudování hlediště pro cca 90 diváků s částečným omezením výhledu za zhruba milion korun. Druhý by znamenal vybudování hlediště s o něco větší kapacitou a s obdobným omezením výhledu, o něco větší bufet, k tomu spoustu nepotřebných prostor bez využití a zlikvidování parkoviště s 15 parkovacími místy. To vše odhadem za 6 – 7 milionů korun. Posouzení, která varianta je efektivnější a hospodárnější nechám na čtenářích. Osobně bych ale raději využil rozdíl ve výši nejméně pěti milionů na rekonstrukci hřiště za sokolovnou nebo na opravy chodníků a komunikací.

A jen drobná poznámka ke zmiňované komplexnosti. V minulém volebním období schválilo zastupitelstvo strategický plán rozvoje městyse do roku 2030. Cílem bylo shromáždit a posoudit návrhy na všechny potřebné investice v Okříškách. Navrhovat mohli zastupitelé, spolky i jednotliví občané, materiál se průběžně několikrát diskutoval v zastupitelstvu. Zatímco hlediště tělocvičny bylo navržené, schválené a později se umístilo poměrně vysoko i v anketě „Okříšky 2015“, rozšíření tělocvičnu o další prostory nenavrhl nikdo. Což je zvláštní. Nelze se ubránit dojmu, že nejde ani tak o nejlepší možné řešení jako spíš o jeho zdržování a odkládání. Podobně jako v případě diskuze o podobě kulturního domu, kdy jsme ztratili tři čtvrtě roku a konečná varianta je vnitřním uspořádáním z 90% stejná jako původní, v podstatě se liší pouze venkovním vzhledem, což je ovšem věc hodně subjektivní podle estetického cítění toho kterého jednotlivce. No a potom také v ceně projektové dokumentace, která je dvojnásobná.