Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Pravidelná doprava na trati Jihlava – Znojmo byla zahájena dne 23. dubna 1871 spolu s uvedením stanice Okříšky do provozu. Původní nádraží bylo do roku 1886 velice jednoduché, jen stanice III. třídy, dvě dopravní koleje č. I., II. a jedna kolej skladištní č. IV. s kusým zakončením na jižní straně. Pro dopravní službu si severozápadní dráha postavila malou jedno-patrovou staniční budovu. Vlevo výpravní budovy byly dřevěné záchodky a zděná budova skladiště s dlouhou kamennou rampou. V obou zhlavích stanice byly strážní domky, které sloužily zároveň jako výhybkářská stanoviště. Stanice měla celkem 5 výhybek, vjezd do stanice byl zabezpečen návěstidly typu „Hohenegger“ s elektrickým ovládáním. Na severním zhlaví byl přejezd místní cesty se stahovacími závorami.

Od roku 1886 došlo se vznikem dráhy Okříšky – Zastávka u Brna (zahájení pravidelné dopravy dne 4. června) k velkému rozšíření stanice. Vznikla dvě nádraží – pro Severozápadní dráhu vlevo a pro Státní dráhu vpravo. Při rozšiřování došlo ke zbourání obou strážních domků a skladiště. Na jeho místě byly vybudovány kusé koleje Státní dráhy a nové zděné skladiště bylo vybudováno u 7. koleje. Dále byly vybudovány nové strážní domky a Státní dráha postavila novou velkou dvoupatrovou staniční budovu. V té se nacházela vstupní hala čekárny II. a III. třídy, výdejna jízdenek, dopravní a telegrafní kancelář, vozová kancelář s nákladní pokladnou, poštovní místnost a místnost pro jízdní personál. V patrech bylo 10 služebních bytů pro zaměstnance. V roce 1889 byla vybudovánu u strážního domku na severním zhlaví budova traťových dílen a skladu traťového okrsku. Na brněnském zhlaví byla postavena budova lokomotivní dvojkolejné remízy, kancelář a kasárna strojního personálu, skladiště uhlí a točna. Dále budova vyvýšené vodárny s dvěma kruhovými nádržemi o celkovém objemu 120 m3, vedle které byla studna. Vodárna měla vlastní parní kotel pro dopravu vody ze studny.

Jednotlivé části nádraží byly rozděleny demarkační linií, kdy Severozápadní dráze patřily 4 staniční koleje + jedna kusá a Státní dráze 3 koleje staniční + 2 kusé s propojovacími spojkami. Kolejiště doplňovalo 27 výhybek (13 a 14), které na několika místech propojovaly obě nádraží. Zajímavostí bylo křížové spojení kolmou kolejí mezi skladištními kolejemi a krátkými vozovými točnicemi. Tento způsob byl zvolen pro umožnění ručního posunu a přesunu vozů bez nutnosti složitého posunování celým nádražím. Roku 1912 byla tato kolmá kolej zrušena. Na jedné z kusých kolejí byla v roce 1887 umístěna kolejová váha, užívaná oběma společnostmi. V roce 1890 byly zahájeny modernizační úpravy stanice. Spočívaly ve stavbě nových stavědel a vjezdových návěstidel. Ovládání návěstidel bylo mechanické pomocí drátovodů ze stavědel.

Stanice Okříšky měla až do zestátnění Severozápadní dráhy v roce 1909 dva přednosty i dvojí personál. Poté byla sloučena dopravní i komerční služba a stanice měla jednoho přednostu a jednotný personál. Byla také opuštěna výpravna Severozápadní dráhy, ze které se stala nádražní restaurace. Přejezd cesty byl pro větší bezpečnost opatřen závorami s ovládáním ze stavědla. Následně v roce 1913 byly prodlouženy budovy stavědel na znojemském a jihlavském zhlaví.

V letech první světové války nabyla stanice Okříšky na důležitosti. Projížděly zde vojenské transporty směřující na východ i na jih. Okříšky se stávají vlakotvornou a dispoziční stanicí pro směr Brno. Pro potřeby zvýšeného provozu byla položena kolej č. 16 a zaveden nepřetržitý posun záložním strojem. Pro personál byla zavedena kuchyně s výkrmem vepřů. Personál byl v té době český s německými úředníky. Pod stanici patřila výhybna Krahulov.

Již v roce 1916 bylo vydáno stavební povolení ke zřízení překládací rampy na úzkokolejnou drážku na severním zhlaví stanice. Úzkokolejka s rozchodem 600 mm patřila „Akciové společnosti pro výrobu papíru v Přibyslavicích“, měřila 1 800 metrů při sklonu 62 promile. Pohon vozů byl koňský. Vlivem válečných úspor ke stavbě rampy nedošlo a realizovala se až po válce v roce 1919. Provoz na úzkokolejce byl ukončen v roce 1931, ale koleje ležely v silnici až do konce 40. let.

V roce 1916 byla ve stanici postavena přípojová vlečka pro parní pilu collaltovského velkostatku, která měřila 100 metrů. Začínala z kusé koleje z točny ve výtopně, přes kterou byl potom prováděn přísun vagónů. Po válce vlečku odkoupila firma Brož a Entler pro vlastní pilu. V roce 1919 byl také oficiálně změněn název obce z Okříško na Okříšky, což se promítlo i do jména stanice. V tomto roce proběhla i přestavba přízemí výpravní budovy, kde nově vznikla kancelář přednosty, nádražní bufet, školní místnost a vestibul.

I ve dvacátých letech probíhala ve stanici řada změn. Roku 1920 bylo provedeno přesměrování vlaků z Brna, které zde již nekončily, ale pokračovaly až do Jihlavy. V roce 1921 byla uzavřena zaměstnanecká kuchyně a personál se nadále stravoval v nádražní restauraci. Proběhla též kompletní přestavba zabezpečovacího zařízení stanice s použitím elektromechanických prvků a dvouramenných návěstidel. Od Jihlavy bylo instalováno návěstidlo trojramenné. Na brněnském zhlaví bylo zrušeno původní stavědlo a nahrazeno novou zděnou budovou. Roku 1924 byla postavena dřevěná kůlna pro potřeby „Hospodářského družstva pro Jihlavu a okolí“ se sídlem v Lukách nad Jihlavou a o 50 metrů prodloužena vlečka pro parní pilu. V témže roce byla předána do provozu nová kolejová váha o únosnosti 40 tun. Rok 1924 byl významný také zavedením rychlíkové dopravy na trati Jihlava – Brno.

Rok 1927 byl poznamenán několika nehodami – 14. ledna vykolejil prázdný služební vůz, 13. dubna vykolejil naložený uhlák, 3. září zapálily jiskry z lokomotivy náklad beden na otevřeném voze, 29. prosince se od přetopených kamen vzňala střecha poštovního vozu a konečně 5. ledna 1928 došlo při posunu k vykolejení a poškození dvou vozů.

Stanice Okříšky byla a dodnes je sídlem traťmistra traťového okrsku. Ten zde byl zřízen dne 26. června 1926. Měl 38 zaměstnanců a po rozšíření roku 1933 dokonce 66 zaměstnanců.

V předválečných letech docházelo již jen k menším modernizacím stanice, jako je např. zavedení traťových telefonních linek Okříšky – Třebíč (1928) a Znojmo – Jihlava (1929) nebo instalace elektrického osvětlení (říjen 1929). Po vybudování hotelu pana Dvořáčka byla zrušena nádražní restaurace a přeměněna na nocležnu pro jízdní personál. Místo restaurace otevřel pan Dvořáček na nádraží bufet. Od února 1930 byl pro posun ve stanici využíván nový lokotraktor. Zajímavým údajem je obrat staniční pokladny, který činil v roce 1930 2 512 517,- Kč, ale v roce 1933 již jen 1 220 099,- Kč. Hospodářská krize se projevovala i v této oblasti.

Po obsazení pohraničí se zvyšuje frekvence vlaků na trase Okříšky – Brno. Do Okříšek byli přesunuti čeští zaměstnanci ze stanic na odstoupených územích. Po okupaci v roce 1939 následovala kromě jiného i změna názvu stanice – nejprve na původní německé Okřischko a od května 1940 na Klein Wartenberg. Stanice byla v období protektorátu obsazena německým úřednictvem, záznamy z této doby byly zničeny.

V roce 1940 byl ve stanici instalován nový elektromechanický stavěcí přístroj, přičemž došlo i k drobným úpravám v přízemí výpravní budovy. Roku 1942 byla postavena zděná budova, sloužící jako garáž pro motorovou hasící stříkačku a sklad pohonných látek. Během března 1945 byly do stanice dosazeny německé železniční oddíly a byly sem přiděleny dva pohotovostní stavební vlaky. Ty měly za úkol opravovat úseky trati poškozené partyzány. V poledních hodinách 8. května odjely z Okříšek německé železniční oddíly a odpoledne se objevují první tanky Rudé armády. V průběhu května byl na stanici nasazen ruský personál a čeští železničáři přesunuti do Znojma. 15. července 1945 byla dopravní služba ve stanici Okříšky předána zpět do rukou zaměstnanců ČSD.

Hned po válce došlo k řadě stavebních úprav. Během září 1945 byla provedena generální oprava budovy vodárny s osazením nových nádrží. V listopadu byl do staniční budovy zaveden vodovod. V roce 1946 byla zahájena stavba skladiště pro „Hospodářské družstvo a mlýn v Třebíči – Podkláštěří“, přičemž byla prodloužena o 107 metrů vlečka. V témže roce byly u stavědla St. 2 vybudovány zděné dílny a kancelář návěstního mistra. V říjnu 1949 byl osazen nový staniční rozhlas a elektrické perónní a služební hodiny. V roce 1952 byl zbourán původní stavědlový domek na jihlavském zhlaví a nahrazen stavbou stavědla s patrovým uspořádáním.

Velká rekonstrukce stanice byla zahájena v roce 1953. Na znojemském i brněnském zhlaví došlo k prodloužení stanice o 200 metrů a přidání 5 nových výhybek. Došlo k úpravám propojení kolejí. Dále byla posunuta odjezdová návěstidla na znojemském zhlaví a vjezdová návěstidla od Znojma a Brna. Došlo i ke zrušení stavědla St. 1 a jeho nahrazení patrovým stavědlem. Celá přestavba stanice byla dokončena v říjnu roku 1954.

V šedesátých letech byla v areálu nádraží zrušena budova dřevěného skladiště Hospodářského družstva, roku 1970 byla zbourána budova dřevěného překladiště mezi kolejemi č. 4 a 8 a místo toho prodloužena kolej č. 6. Složiště vedle strážního domku bylo v roce 1966 pronajato přibyslavické papírně, která zde zřídila stáčírnu impregnačních a tekutých látek ze železničních cisteren. Vedle koleje byl instalován vytápěcí kotel jako zdroj páry pro rozehřívání např. dehtu. Jednalo se o zrušenou parní lokomotivu, která tak stála na betonovém soklu až do 1991, kdy byla zrušena spolu s celým zařízením na stáčení kapalných hmot.

V roce 1975 bylo do té doby obsazené závorářské stanoviště se strážním domkem pro obsluhu závor přes silnici na Jihlavu nahrazeno světelným přejezdovým zařízením. Následujícího roku byla zřízena nová vlečka na pilu podniku Státní lesy. Naopak vlečka ke skladišti hospodářského družstva byla zrušena v roce 1978 společně s točnou ve strojové stanici.

V letech 1985 – 86 proběhla další přestavba znojemsko – brněnského zhlaví, jednalo se hlavně o úpravu a směrování jednotlivých výhybek. Součástí rekonstrukce byla i výměna zabezpečovacího zařízení. Celé jižní zhlaví bylo také osazeno novými světelnými návěstidly (1985), na jihlavském zhlaví došlo ke změně mechanických návěstidel na světelná následující rok (1986). V roce 1992 došlo opět k rekonstrukci znojemsko – brněnského záhlaví se změnami návěstidel a použitím nových obloukových výhybek. Současně byl zbytek mechanicky stavěných výhybek změněn na kompletně ovládané zhlaví s elektromotorickými přestavníky. Roku 1993 byla zbourána velká vodárna u stavědla St. 1, následující rok byly zrušeny mechanické závory přes přejezd na jihlavském zhlaví a nahrazeny světelnou signalizací.

Od 1. září 1994 byly pod správu železniční stanice Okříšky přiděleny stanice Stařeč, Kojetice a Krahulov, stanice Bransouze a Číchov potom od 1. ledna 1995. V současnosti je stanice obsazena úplným staničním personálem v počtu 45 pracovníků. K nejvýznamnějším přepravcům patří „Lesní společnost Jihlava a.s.“ s obratem 140 vozů za měsíc a „Huhtamaki Přibyslavice“ s průměrnou nakládkou 120 vozů měsíčně.

Podle podkladů Richarda Cily zpracoval Zdeněk Ryšavý