Okříšky - Oficiální webový portál městyse

Prvním známým držitelem Okříšek, pomineme-li markrabata lucemburská a Valdštejny jako lenní pány, byl Mikuláš Petrovský z Rochova / z Hrochova/ r. 1466. Větve starobylé rodiny rodiny Rochů - z Petrovic, Lužné, ze Dvorců, Smolnáři z Truzenic - žily v Čechách, na Moravě i v Německu. K nejstarším předkům rodiny je řazen Jan Smolnář z Rochova, man olomouckého biskupa 1409 - 1412. V našem kraji se účastnili na různých převodech majetku Jan z Petrovic 1417, jeho bratr Mikuláš 1437 a 1448, ten svým bratrem jmenoval také Jindřicha Ratiborského. Rodina Mikuláše Petrovského držela původně Okříšky jako zeměpanské a později Valdštejnské léno, král Jiří z Poděbrad považoval toto léno za odumřelé po smrti bezdětného Jana z Valdštejna a Petrovice i Okříšky se staly dědičným majetkem Petrovských z Rochova a zůstaly jím až do r. 1499 /prodej Petrovic Valdštejnům/ či do r. 1540 /prodej Okříšek Dorotou a Apollonou z Janovic Milotovi Herynkovi ze Supna/.

Orientace mezi početnými rodinami Rochů / Hrochů/ v 15. století je velmi složitá také proto, že jejich erbovní figura dochovaná na pečetích je značně proměnlivá a velice těžko vyjádřitelná heraldickým názvoslovím. Roch byl staročeský název šachové figurky - věže, kterou nosíval slon, ale na zobrazení erbů Petrovských z Rochova toto znamení neviděli ani renomovaní znalci jako August Sedláček, který je popisoval zpravidla jako odstavce a z nich vybíhající kyty /obroučky, křídla/, někdy se mluví o heraldické lilii.

Herynkové ze Sloupna byla jedna z moravských větví rodiny pocházející z Čech. Petr Herynek je doložen k r. 1398, další měli majetky v Kvačicích, Horákově, Ponětovicích. Okříšky koupil dle zápisu v zemských deskách od sester z Janova Milota Herynek ze Sloupna r. 1540 a držel je do r. 1576. Jeho znak vypadal velmi pravděpodobně jako je u A. Sedláčka popis znaku Ondřeje ze Sloupna r. 1516: na čtvrceném štítě v 1. a 4. poli na červené bílé herynky, 2. a 3. pole modré, ve 2. zlatá a ve 3. bílá plechovnice, t.j. plechová rukavice, přikrývadla červeno-bílá a modro-bílá, klenotem 2 pštrosí bílá péra, mezi nimi 3 herynky hlavami dolů.

Od r. 1576 seděla na koupených Okříškách moravská větev rodiny ze staré slezské a saské šlechy, z níž snad vzešli také Haugwitzové - Rechemberkové ze Želetic. Jiří Rechemberk ze Želetic, držitel Jaroměřic a Ratibořic i nemovitosti v městě Brně, se se svým synem Václavem účastnil stavovského povstání a byl jim konfiskován majetek. V té době však již Okříšky držela Sybila Slavatová. Rechemberkové měli na červeném štítě černou hlavu berana se zlatými rohy a vyplazeným jazykem, později také s korunou a na ní 3 pštrosí pera: zlaté, černé a stříbrné. Klenotem z helmy rostoucí černý beran s korunou a týmiž pery, přikrývadla černo-červená.

Roku 1617 koupila Okříšky Sibyla Slavatová, rozená z Roupova, dříve z Náchoda, za nejasných okolností je potom drželi Jindřich a Zdeněk z Náchoda. Březničtí z Náchoda jsou moravská větev starého českého panského rodu. Původní náchodský erb měl ve zlatém štítu černého lva, březnický po polepšeních byl čtvrcený, v 1. a 4. poli zlatém černý lev o 2 ohonech, ve 2. a 3. poli zlatém 2 černé ostrve křížem. Uprostřed červený štítek a na něm zlatá koruna a na čtverhranném polštáři /zlatém?/ modrý kapr napříč a za ním paví kyta. Klenotem koruna s černým křídlem se zlatým pokosným pruhem. Přikrývadla černo-zlatá.

R. 1636 koupil vesnici s tvrzí a příslušenstvím vladyka Vít Jindřich Port z Arlesberka z novoštítného rodu moravského se znakem kusu děla o 2 kolech v modrém štítě na zeleném trávníku. R. 1599 polepšený znak je čtvrcený štít, 1. a 4. pole modré, na zeleném trávníku vpravo směřující dělo, 2. a 3. čtvrt dělená dvěma černými a 2 zlatými kůly. Přikryvadla zlatá, černá a modrá. Klenot nad korunou: pahrbek zelený a na něm dělo a dvě rozložená orlí křídla, pravé zespodu zlaté a svrchu modré, levé zespodu bílé a svrchu černé.

Koupí přešlo okříšské zboží na vojenského komisaře jihlavského kraje Jakuba z Levese r. 1640. Po něm dědil syn Jan Vilém, který přestavěl okříšský kostel r. 1673 a při této příležitosti nechal nad jeho vchodem zhotovit pamětní desku s aliančním znakem svým a své manželky Anny Elišky z Horneka, který se dochoval dodnes. Štít pána z Levese má dole 3 pošikmá břevna a z nich roste dvouocasý lev. Klenotem je lev vyrůstající z koruny. Štít jeho ženy je znakem novoštítné rodiny moravské - znak obdržel r. 1631 vladyka Ignát Horner z Horneku a na mlýně nad Podolím, rytířem se stal Martin Horner r. 1659. Štít je čtvrcený, v 1. a 4. poli zbrojná ruka v lokti ohnutá držící meč, ve 2. a 3. poli gryf držící v pazourech hornické kladivo. Na srdečním štítku jelení hlava.

Bezdětná vdova Anna Eliška z Horneka se r. 1682 podruhé provdala za svobodného pána Kryštofa Pavla, barona z Věžník, majitele statku Stražovice, syna Adama Věžníka, kdysi generálního vojenského komisaře znojemského kraje a zemského soudce. Sám Kryštof Pavel byl v letech 1695 - 1703 hejtmanem jihlavského kraje. Po jeho smrti byly však Okříšky i sousední Pokojovice prodány ve prospěch zadlužených dědiců. Věžníkové byli starým českým vladyckým rodem, teprve v 17. století povýšeným do panského stavu. Mívali ve znaku na modrém štítě vlevo obrácenou stříbrnou hlavu psa věžníka se zlatým obojkem a kroužkem, klenotem znakovou figuru, přikrývadla modro-stříbrná.

Dalším majitelem Okříšek a Pokojovic se stal Norbert Lev rytíř Hoch, tribunální rada moravský, potomek rodiny usedlé v Klatovech, později také v Praze, erbem obdařené až r. 1671: štít napříč na 3 pole - modré, zlaté a červené - dělený, na svrchním 5 červených krokvic v jedno spojených, dotýkajících se vrchu štítu i konce pole, ve spodním poli dole 3 vrchy stříbrné, na temeni středního zlatá hvězda o 6 špicích zasahující k prostřednímu poli. Klenotem vyrážející ozbrojený muž v pravici s mečem v levici se štítem a na něm uprostřed červené srdce. Přikrývadla červeno-stříbrná a modro-zlatá.

Filip Ignát Hoch r. 1741 prodal Okříšky s Pokojovicemi Karlu Heřmanu z Heldenherzu. Jeho znakem byl čtvrcený štít, v 1. a 4. poli na stříbrné na zeleném pahorku červené srdce, v 2. a 3. na modré rostoucí muž ve zlatém oděvu červeně zdobeném s červeným opaskem a čepicí, levici v bok, pravici na prsou položenou. Klenotem mezi dvěma černými otevřenými křídly rostoucí muž, levici v bok, v pravici červené srdce. Přikrývadla červeno-stříbrná a modro-zlatá.

Konečně r. 1751 splynulo okříšské a pokojovické zboží s brtnickým dominiem collaltovským. Collaltové jsou starý langobardský rod, jehož počátky se kladou do 10. století, kdy žil Rombaldo I. Hrabě Marco Carolo I. působil ve službách Karla IV. jako vyslanec u papežského dvora Inocence VI. Rombaldo XIII. Collalto de Salvatore (1575 - 1630) byl v mládí vypovězen z Benátek, dal se do služeb Ferdinanda Štýrského a účastnil se potom v habsburských službách jako plukovník císařského vojska mnoha bitev třicetileté války. R. 1623 získal majetek konfiskovaný Zdeňkovi z Valdštejna, který zemřel ve vězení na Špilberku za účast na protihabsburském povstání - panství Brtnici. Z něho a dalších připojených konfiskovaných panství Černá a Německý Rudolec potom Collaltové vytvořili fideicomis, který později dědily další rodinné větve. Tomáš Vincinguerra Collalto přikoupil k brtnickému dominiu také alodní statky Okříšky a Pokojovice r. 1751, později ještě Uherčice a Písečné se Slavětínem.

Už Rombaldo XIII. byl povýšen r. 1610 do stavu říšských hrabat, r. 1822 byl Eduard Collalto povýšen do knížecího stavu. Posledním držitelem fideicomisu i statků Pokojovice a Okříšky před znárodněním byl Oktavián Collalto.

Erbem Collaltů je čtvrcený štít, 1. a 4, pole černé, 2. a 3. stříbrné. Klenotem původně rameno držící hada o něj ovinutého, který polyká dítě. Přikrývadla černo-stříbrná. S polepšením znaku později přibyly další 2 helmy s klenoty a knížecí plášť.