Okříšky - Oficiální webový portál městyse

V sobotu patřila sokolovna divadelní pohádce v podání ochotníků z čechočovického Sokola, v neděli je na jevišti vystřídali herci divadelního souboru Sokola okříšského. Pod režijním vedením paní Emílie Dokulilové nastudovali během podzimu novou hru z pera Pavla Němce, ve které nás zavedli daleko do historie – až do doby kamenné. Nakonec se však ukázalo, že v mnoha věcech byl život našich předků podobný našemu, hlavně v tom, že i tehdy se našlo dost výkuků, kteří si chtěli dobře žít na úkor svých spolupralidí.

Děj začíná setkáním dvou šamanů, které z jejich původních tlup vyhnali, když prokoukli, že jejich kouzla jsou jen vychytralé podvody. Rychle se ale domluvili a zkusili se vetřít do přízně nové tlupy. A zpočátku se jim dařilo, důvěřiví lovci a hlavně jejich ženy jim přinášeli oběti a přízní je zahrnoval i náčelník. Jen stará žena zemřelého místního šamana byla nedůvěřivá a postupně přesvědčila i ostatní členy tlupy, že „jediný vševidoucí a vševědoucí“ zase tak božské schopnosti nemá a jeho šaman by raději než déšť nebo lovnou zvěř přivolával cizí ženy na kožešinu. A tak příběh končí jako začínal, oba šamani jsou opět bez obživy a na útěku. Ale pak v dálce uvidí tábor další tlupy a už kují plán, jak ji obalamutit a zase chvíli bezpracně žít.

Zcela naplněný sál sokolovny (podle zprávy pokladníka přišlo 180 diváků) se dobře bavil, smích zněl často, hlavně pak při narážkách s místní tématikou a na konci odměnil celý soubor dlouhotrvajícím potleskem. A jen někde v koutku duše se nesměle krčila myšlenka, že to vlastně až tak velká legrace není, protože i dnes jsou ve společnosti takoví „jediní vševidoucí a vševědoucí“, kteří všechno zařídí, když jim budeme přinášet dostatečně velké oběti …