Okříšky - Oficiální webový portál městyse

První primitivní výroba cihel vznikla v Přední Asii, u Sumerů mezi řekami Eufratem a Tigridem, dále u Egypťanů v Nilské deltě. Od 4. tisíciletí př. n. l. se objevují cihly na řeckém území, nejprve jen sušené, později i pálené. Římané na začátku 1. století n. l. začali vyrábět také pálené cihly ve velkém množství. Dodnes  můžeme obdivovat stavby z těchto cihel na zachovalých památkách v Římě, Pompejích, Ostií a jinde.

Ve středověku po několik století se výroba cihel skoro zastavila. Cihláři se vyskytovali spíš ojediněle, v Praze jsou v roce 1419 známí pouze čtyři.

Cihly se vyráběly z kvalitní, dobře uleželé cihlářské zeminy. Hlína se nakopala do zásoby na podzim, přes zimu se nechala vyzrát a teprve na jaře se začaly vyrábět cihly. Z řádně promíchané mokré hlíny se tvořily cihly v dřevěných rámech, položených na prknech. Když se formy odstranily, cihly zůstaly na prknech, kde se dva týdny sušily. Část se jich vypálila, nepáleným se říkalo vepřovice.

Ve větším rozsahu se pálené cihly začaly používat až v renezanci. Normalizované cihly se objevují až koncem 18. století. V českých zemích měla tehdejší cihla rozměry 6,5x14x29 cm.

Od počátku 19. století, kdy c.k. dvorský dekret povolil poddaným pálit na svých pozemcích cihly pro jejich vlastní potřebu, ale i na prodej, začaly se v místech, kde se nacházela kvalitní cihlářská zemina, budovat malé cihelny. Tyto cihelny stávaly většinou poblíže vesnic a po čase zanikly. Dnes lze tyto již neexistující cihelny nalézt na mapách stabilního katastru (tzv. císařské otisky) a na starých vojenských mapách. (tzv. 1., 2. a 3. voj. mapování).

V Okříškách se ruční výroba cihel dle ústního podání prováděla v místech za domky v dnešní ulici „Cihelna“. Místo těžení hlíny je možno vidět na staré katastrální mapě. Ruční výroba cihel byla namáhavá práce, pracovalo se s mokrou hlínou. Na slunci vysušené cihly zde i vypalovali, a to pouze dřívím. Pec byla jen díra ve svahu, kam se cihly složily tak, že přední stěna tvořila topeniště a vršek byl obložen drny. Modernější cihelna, kde stroje pro výrobu cihel poháněl parní stroj, se objevuje v Okříškách na vojenské mapě již v druhé polovině 19. století. 

Dle sčítacích operátů z roku 1880   v čp. 2. jsou uváděni jako obyvatelé pomocní cihláři Václav Neuwirt * 1805 v Panské Lhotě a Prokop Diviš * 1863 v Hrutově. V čp. 38 žil další cihlář Matěj Pokorný * 1840 v Dlouhé Brtnici.

V roce 1910 v domě čp. 151, který postavil pro cihláře majitel panství Collalto, žil cihlářský mistr František Pivoda * 1878 v Kloboukách, okr. Hustopeč a cihlářští dělníci Josef Podolský * 1884 a Marie Podolská * 1838 v Myslibořicích , Jan Černý * 1869 v Radkovicích. a Marie Brůzlová * 1870 v Okříškách.

V roce 1922 Centrální ředitelství statků Collaltových v Brtnici vystavělo v Okříškách několikamilionovým nákladem novou strojní  cihelnu s kruhovou pecí, poháněnou výkonným parním strojem. Nové strojní vybavení cihelny umožnilo zvýšit výrobu cihel a poskytlo zaměstnání lidem jak místním, tak i z okolních vesnic.

Nějaký čas se v této cihelně vyráběly cihly značky „JESTAV“. Jednalo se o duté dvouděrové cihly o rozměrech cca 13 x 14 x 29 cm, které se hojně používaly při stavbě rodinných domků kolem roku 1928 v širokém okolí. V době krize ve třicátých letech byla v cihelně opakovaně zastavována výroba, protože nebyl odbyt.

V roce 1946 přešla cihelna do majetku státu, její provozovatelé se často měnili. Došlo k modernizaci výroby. Nebezpečná ruční práce při těžení hlíny v hliníku byla nahrazena kolečkovým rýpadlem. Byla postavena komorová sušárna cihel, ve které se k sušení cihel používalo odpadní teplo z kruhové pece, byl pořízen i nový kolový mlýn na hnětení vytěžené hlíny pro surovou výrobu. Výroba cihel v Okříškách skončila kolem roku 1974.

Bohuslav Buďa